Bojíme se všeho!

  Některé strachy a fobie jsou velmi zajímavé. Věřili byste, že má někdo strach z barev? Ten, kdo trpí chromatofobií by chtěl vidět svět jen v bílé a černé, ostatní barvy jsou pro něj zdrojem utrpení. Strach z vlastního pupíku je také sotva uvěřitelný. V těchto případech se osoba obává, že jí z těla vylezou vnitřnosti. Existuje ale i alliumfobie, strach z česneku. Jak je vidět, je pořád čeho se obávat a vůbec k tomu nepotřebujeme hororové filmy…

  Někdo by v životě nejel výtahem (strach z uzavřených prostor), jiný by naopak nikdy nenasedl do letadla (strach z výšek). Některé strachy si „vypěstujeme“ během života, jiné se zdají být vrozené. Ať tak či tak – stále budou lidé, kteří budou strach vyhledávat a ti, kteří před ním budou neustále prchat.

Bazalka – posvátná rostlina

Bazalka je silně vonící bylina, která se nejčastěji používá jako koření při vaření. Kromě toho si ji lidé oblíbili také pro její vynikající účinky na zdraví. Bazalkové listy a květy obsahují mnoho chemických sloučenin, o kterých je známo, že zabraňují různým onemocněním a podporují zdraví. Má silné antioxidační, protizánětlivé a antibakteriální vlastnosti. Obsahuje vitaminy A, C a K, mangan, měď, vápník, železo, hořčík a omega-3 mastné kyseliny. Žvýkání čerstvých listů bazalky uleví od nachlazení a chřipky. Dokáže dokonce chránit před malárií a horečkou dengue. Ve starověkém Řecku ji používali k léčení při uštknutí hadem nebo štírem, ve starém Římě se stala jednou z nejpopulárnějších rostlin. Jméno dala této rostlince sama byzantská kněžna. V kuchyni se využívají lístky v čerstvém stavu, nebo sušené. Používá se ke kořenění polévek, do omáček, karbanátků, pizzy, při přípravě zvěřiny a ryb. Bazalku najdeme také v asijské kuchyni i léčitelství. Posvátná hinduistická rostlinka Tulsi se nazývá také bazalka svatá a pochází z Indie. Její sladká chuť a skořicová vůně je výborná pro přípravu ovocných salátů, čaje i exotických omáček. V první řadě ale nachází široké využití v ájurvédském léčitelství k léčení podobných neduhů jako „naše“ bazalka.

Nejrozšířenějším druhem je bazalka posvátná, která je významnou bylinkou tradiční východní medicíny i posvátnou rostlinou hinduismu. Je uctívána jako převtělení bohyně Lakshmi, lístky se používají při náboženských obřadech a pomáhají duši opustit zemřelé tělo. Všechny druhy bazalky mají ale jedno společné –  a to, že lístky i semínka jsou bohaté na olej, který obsahuje množství silic. Kromě toho v lístcích najdeme třísloviny, flavonoidy a glykosidy. Při horečce si udělejte odvar z lisů bazalky a přidejte lžičku práškového kardamonu.

Kde všade bazalka pomůže?

  • Působí proti nachlazení a při léčbě horečky
  • Ulevuje od kašle a bolestí v krku
  • Zlepšuje imunitní systém
  • Dovede vylepšit zrak
  • Je to perfektní prostředek proti stresu
  • Zevně zabraňuje propuknutí akné
  • Ničí ledvinové kameny
  • Léčí bolesti žaludku i křeče
  • Mírní migrény a bolesti hlavy
  • Pročišťuje krev
  • Osvědčila se při tvorbě mateřského mléka
  • Je účinná při tuberkulóze

Pozor! Malým dětem a těhotným ženám se nedoporučuje užívat bazalku vnitřně, ani vdechovat výpary.

Čajová směs na zánět žaludku

Budete potřebovat 5 dílů natě bazalky, 4 díly květu heřmánku, 4 díly řebříčku, 4 díly natě třezalky, 3 díly květu měsíčku, 3 díly natě saturejky a 2 díly natě ožanky. Dvě zarovnané polévkové lžíce směsi zalijte půllitrem vroucí vody a nechte přikryté vylouhovat (asi 15 minut). Sceďte a pijte 3krát denně, vždy 20 minut před jídlem.

Vyhubí lidstvo PVC?

Chcete miminko, ale nedaří se vám? Možná za to může vliv ftalátů, které mají podle výzkumu francouzských vědců negativní účinky na potenci.

  Jde o chemické látky, které jsou obsaženy v umělých hmotách. Snižují jednak produkci mužského hormonu testosteronu a spermií, ale také zmenšují varlata u dospělých mužů. Spermie jsou nezbytné pro lidskou reprodukci a „feminizují“ chlapecké zárodky v dělohách těhotných žen. Podle vědců je nutné nahradit ftaláty jinými látkami.

  České ekologické hnutí Arnika nedávno upozornilo, že výrobci mají podle evropského nařízení povinnost o přítomnosti toxických ftalátů ve svých výrobcích spotřebitele informovat, a to včetně jejich dopadů na zdraví. Zatím se hovořilo hlavně o tom, že svým uvolňováním do ovzduší ohrožují fungování ledvin a jater a mohou přispívat ke vzniku alergií a astmatu. Pokud by se tomu tak nestalo, nemusela by lidstvo ohrozit infekce, ale umělá hmota.

Pavučina

V divadle se objevila nová absolventka manažerské školy, o kterou vzrostl velký zájem. Měla krásný, naivní obličejík s mandlovýma očima. Všechno ostatní na ní bylo v takové podobě, že si kdekdo přál být na ní i v ní. Okamžitě jí začal svádět baryton Švácha.

   O přízeň Martiny jsem žádné závody nepodnikl. Byl jsem jí ale nablízku při sedánkách v klubu po představení, to ano.

   ,,Boříku, víš co mi řekla?“ svěřoval se mi za krátký čas Švácha, když se pěkně namazal. ,,Řekla mi: Já nevím, co po mně pořád chcete. To prosím řekla mne, prvnímu barytonoci.“

   Aha, ocenil jsem ji v duchu. Tušila správně, že by musela Švachovi třikrát denně opakovat: Jaroušku, jsi nejen nejlepší, ale i nejkrásnější baryton v Evropské unii.

   Byly jarní svátky a v divadle tři dny volna. Den předtím jsem si k Martině přisedl v jídelně magistrátu, kam chodíme obědvat.

   ,,Co máš v plánu?“ zeptal jsem se.

   ,,Ani nevím,“ pokrčila rameny.

   ,,Nejela bys se mnou na chalupu? Když se ti bude chtít, můžeš protrhávat ředkvičky.“

   ,,A víš, Boříku, že s tebou zrovna jo?“

   Nevím, jestli cesta autem s Martinou na vedlejším sedadle byla víc potěšení, nebo utrpení. Její ňadra v téměř průsvitné bílé halence mi zakrývala výhled z pravého okna, a krátká sukně mi zase poskytovala výhled na její medová stehna.

   Zastavil jsem u pramene na konci Bermoltic, pár kilometrů před cílem s vidinou, že napustím kanystr pitnou vodou.

   Řekl jsem Martině, ať zůstane v autě. Kanystr jsem postavil pod trubku a šel jsem se ke křoví vyčurat. Měl jsem na sobě košili, přehozenou přes kalhoty, a dolů přes ni nebylo vidět. Jenže mě se ten úkon nějak nedařil, cosi mi překáželo a lepilo se mi na prsty. Vedle mě se ozval smích.

   ,,Čuráš na pavučiny!“ kuckala od smíchu Martina.

   ,,Nojo,“ zakopával jsem to do autu. Teprve teď jsem si všiml husté pavoučí sítě, rozestřené v křoví u mého poklopce. ,,Podívej se, jak ty kapky v pavučině září.“

   ,,Nádhera. Počkej, já tě toho zbavím.“

   Asi jí opravdu bylo jasné, že nepůjde o protrhávání ředkviček. Citlivými prsty mi ze žaludu stahovala přilepenou pavučinu. Jenže mělo to průvodní jev. Pod jejími doteky mi začal tuhnout, nedalo se to zvládnout.

   ,,No jo, ale teď se teprve nevyčurám.“

   ,,Jak to?“ začala rychleji dýchat.

   ,,No, když on je připraven k něčemu jinému.“

   Už mi ho nepustila. Protáhli jsme se do křovin a padli do svěží travičky.

  ,,Martino, pro tebe udělám všecko,“ vydechl jsem po té bouři. ,,Vše, co chceš.“

   Podívala se na mne zdola těma nevinnýma mandlovýma očima.

   ,,Ještě jednou! A nepospíchej tolik!“

   Vychutnávali jsme jeden druhého. Vyhledával jsem v té její sladké jeskyňce místa až u dna. Kanystr pod trubkou dávno přetekl, po silnici za pásem občas projelo auto, ale nám to bylo jedno. Domilovali jsme se do radostné nálady, jak přirozeně se to mezi námi odehrálo.

   Za tři dny jsme nevytáhli paty z chalupy, protože po všech koutech bylo plno pavučin. Ředkvičky se mi letos neurodily. Martina měla malý byt, já zas zbytečně velký. Nějaká pavučina se tam vždycky najde…

Kam chodí anděl, ďábel nemůže

Vztahy jsou nejsložitěji uchopitelnou oblastí našeho života a dotýkají se nás mnohdy na hluboké úrovni. Navíc nás ovlivňují už od dětství, náš první vztah jsme měli téměř všichni s našimi rodiči. Jak jde ale čas, je mezi generacemi propast. Co propast, přímo Macocha! Kde je chyba a proč se nám nedaří? Všichni se honíme za pozlátkem lepších zítřků, položíme-li si otázku, zda bychom vyměnili potomka za užitkovou věc, samozřejmě zakroutíme hlavou, že ne. Přitom ale děláme pravý opak a místo setkání a vyprávění používáme moderní techniku. Nevšímavost je ale daleko horší, než nenávist, v té panuje alespoň nějaký cit. Mostem ke dvěma břehům je jedině láska. Nechme jí otevřené dveře a nezabouchávejme ji před těmi, kteří nám za to stojí. Důležité přece je, aby se naše děti naučily třeba lepit vzducholodě a aby jim létaly, aby své sny a přání mohly jednou zrealizovat. Pusa od mámy má pro dítě daleko větší význam, než nová hračka a je hnacím motorem k jejich duševnímu růstu.     

  V životě bychom i pro vztahy měli umět využívat správných konstelací. Z každé role, kterou v konstelaci sledujeme, ve které stojíme nebo se kterou jsme v interakci, se můžeme něco naučit. Jde o komplexní metodu nejen nás samých, ale i našich vztahů. Sestavením konstelace se vlastně hledá řád, ve kterém může láska bez překážky proudit. Uvolňují lásku a vytvářejí harmonii v rodinném systému. Do řádu lásky například patří, že láska mezi partnery je první a má přednost před láskou k dětem, protože rodiče tak přijímají svůj osud a zodpovědnost za život. První narozené dítě je první (i kdyby zemřelo), další sourozenci jsou druzí, třetí… Děti je ale potřeba naučit, co to vlastně láska je. Tím se také můžeme v jejich dospělosti vyhnout tomu, že se vydají na šikmou plochu. Kam chodí anděl, ďábel nemůže. Existuje jednoduché pravidlo – kde je láska každodenním semínkem, které zasadíme, tam v budoucnu nalezneme úrodu, která uživí další generace.

Červená řepa

Med a citron, to je to, po čem prvním sáhneme, když cítíme první příznaky chřipky nebo nachlazení. Nechcete zkusit něco jiného? Co třeba červená řepa? Možná máte červenou řepu znechucenou z období dětství, kdy ji dělali ne příliš chutnou ve školních jídelnách. Červená řepa je ale velmi zdravá plodina, která pochází ze Středomoří. Pěstovala se již za dob starých Římanů. Byla využívána nejen kvůli své charakteristické chuti, ale i kvůli léčebným účinkům. Ve Starověkém Římě jedli převážně její listy a kořen používali jen ke zdravotním účelům, dnes se jí kořen a listy ne.

  Červená řepa je vysoce zásaditá a jako taková je schopna potlačovat nejen viry a bakterie, ale účinně bojuje i s rozšířenými mykózami. Dokáže také dobře bránit vzniku rakoviny. A nejen to – zbavuje náš mozek jedovatých kovů, například hliníku. Je kvalitním zdrojem kyseliny listové, vitaminu C a draslíku, který upravuje srdeční činnost, udržuje normální krevní tlak a napomáhá správné činnosti nervové soustavy. Tělu poskytuje křemík, který posiluje kosti, cévy i kůži. S červenou řepou dostáváme do rukou účinného a levného pomocníka proti poklesu imunity i pro posílení těla. Co všechno červená řepa ještě umí?

  • podporuje peristaltiku střev, čímž zabraňuje zácpě
  • podporuje činnost žaludku a žlučníku
  • odstraňuje z těla jedovaté látky
  • vytváří vazivové tkáně
  • zesiluje stěny cév
  • zlepšuje využití bílkovin
  • zajišťuje duševní pohodu
  • zpevňuje pokožku
  • napomáhá při alergiích
  • aktivuje tvorbu červených krvinek
  • má kladný vliv na revma
  • podporuje ostrost zraku

Co je dobré vědět

  Při konzumaci červené řepy dochází k obarvení stolice a moči do červena. Je to jen vylučování nevstřebaného barviva. Nejde o žádnou nemoc, spíše to svědčí o dobré funkčnosti ledvin a trávení.

Nejlépe je jíst řepu syrovou. Ve vařené řepě se obsah užitečných látek snižuje.

Na vysoký tlak se užívá jedna sklenka červené řepy, ve které se smíchá lžička medu.

Na chřipku či angínu se vezme deset řep, dvě mrkve a kousek celeru, vše odstavíme. Na angínu pak ještě kloktejte tuto teplou šťávu.