Úcta k zemřelým

Své mrtvé uctívaly všechny národy, rituálním obřadům při smrti i po ní se věnovala spousty času.
Tyto tradice pokračují dál, i proto chodíme na hroby svých předků a zkrášlujeme posvátná místa.
U nás jsou tradicí „Dušičky“, umýváme a zdobíme hroby, ale hlavně vzpomínáme na ty, kdož nás
opustili. Na lidi, které jsme milovali, nikdy nezapomeneme. Dali nám totiž určitou štafetu, ve které
pokračujeme, předali nám něco ze sebe samých. Vnitřně nás toto období může hodně emočně
vyčerpat, ale vzpomínky jsou něco, co si ve svých nitrech uchováme navždy. Národ, který neopěvuje
svoje předky, je národem barbarů. Vážit si druhých i po smrti je základem slušnosti.

Spěje lidstvo k zániku?


Ačkoli se píše XXI. století, žijeme ve větších hrůzách, než bychom si připouštěli. Války, hladomor, pustošení. A neděje se to nikde na druhém konci světa, ale blízko nás samých. Pokud bych chtěla napsat hororový scénář, mohla bych klidně napsat, že přijde doba, kdy budeme mrznout ve svých domovech, nebudeme mít co jíst, přijde válečný konflikt a přežije jen hrstka lidí, která bude přebývat v jeskyních a na zdi malovat to, na co si ještě vzpomíná: kosmonauty, rakety, zvířata. Nepřipomíná vám to něco?
Budu ale věřit, že tato doba je ještě hodně daleko, že lidé mají rozum, který budou používat. Snad, říkám si, protože někdy právě rozum nechápe, jak mohou být lidé tak zlí a plni nenávisti…

Pečujte o vlasy

O vlasy je potřeba pečovat nejen z venku, ale i vnitřně. Pokud nemáme vyváženou a plnohodnotnou stravu, ničí se i naše vlasy. Pokud chceme mít vlasy bohaté a krásné, neměli bychom na nich šetřit.
Vlasy bychom si měli vždy umýt dvakrát za sebou, teprve pak budou dokonale čisté. Poté použijeme kondicionér a po jeho smytí vhodnou masku. Před foukáním vlasy postříkáme regeneračním sprejem, který vlasy hydratuje. Mnoho žen si myslí, že když se nebudou foukat fénem, ale nechají vlasy jen proschnout, budou vlasy kvalitnější. Vlhké prostředí ale vlasům dobře nedělá, houbám a kvasinkám se přece nejlépe daří právě tam. Nezapomínejte také na to, že kondicionér ani maska se nikdy nedávají až ke kořínkům.

Místo pro život


Jste městský typ, nebo byste raději prožili svůj život na vesnici? Každý z nás to má jiné, ale lepší, než se přizpůsobovat je uvědomit si, kam vlastně patříme a kde bude náš život plnohodnotný. Takže jak poznat místo pro náš život?
Máte-li rádi zvířata a nevadí vám po nich uklízet, rozhodně volte venkov. Tam se můžete také více realizovat jako „zemědělci“. Na vesnici ví ale každý o každém všechno, takže pokud nebudete bydlet někde na samotě, musíte s tím počítat. Také budete mít méně příležitostí k práci. Pokud máte ale raději pohodlný způsob života, nákupy, městský ruch a anonymitu, pak volte bydlení ve městě.

Když ubývá sluneční svit


Léto plné slunečních paprsků máme za sebou, není třeba ale smutnit, je čas začít se radovat ze zimy, která bude přebírat za chvíli vládu. Zima sice není tak skotačivá jako léto, může nám ale přinést mnoho hezkých chvil. Je čas na lásku, rodinnou pohodu a chvíle, kdy si uvědomujeme, jak ty ostatní milujeme. Ano, tušíte správně, vyvrcholením budou vánoční svátky, kdy si vzájemnou pospolitost dokazujeme.
I když sluneční svit ubývá, můžeme se veselit doma, chodit na procházky, užívat si přírodu v jiném hávu. Těšit se můžeme na lyžování, sáňkování, rozzářené výlohy a sváteční kouzlo našich domovů. Důležité je naučit se, že člověk by se měl vždycky na něco těšit.

Jak ze vztahu ven?


Máte vztah, který vás už nenaplňuje a chcete ho ukončit? Existuje základní vztahové pravidlo: pokud jste s někým pouze s lítosti, je na čase takový vztah ukončit!
Nebude to jednoduché, ale musíte se k tomu odhodlat. Pokud společně nebydlíte a nemáte ani společné děti, bude to jednodušší. Nikdy se ale nerozcházejte po telefonu nebo formou SMS. Daleko lepší je si vše s partnerem vyříkat, ale nedávat mu zbytečné naděje. Měl by vědět, že byly i pěkné věci ve vašem vztahu a vy si na ně uchováte hezké vzpomínky. Ten, se kterým se rozcházíte, bude prožívat situaci hůře, než vy. Vše zahojí až čas.

Jak často měnit povlečení

Jak často měnit povlečení? Někteří lidé se výměnou povlečení příliš nezabývají. Stačí jim, pokud jednou za tři měsíce i déle postel převléknou. To je ale špatný přístup, povlečení by se mělo převlékat na ložním prádle cca jednou za deset dní. Pokud si berete do postele i zvířata, tak jednou za týden.
Máte-li zvíře, které s vámi spí, zanechává kromě zbytků kůže v posteli i chlupy. Ty nejlépe nasbírá sušička. Při převlékání ložního prádla je také důležité, aby se důkladně vyluxovala postel, včetně matrace. Ložní prádlo by mělo být prodyšné, nejlépe bavlněné. Jen ten, kdo se zdravě vyspí, může podávat plnohodnotné výkony, na to nezapomínejte.

Bojíte se nemocí?


Každý má z nemoci strach, zvlášť pokud se nejedná o obyčejnou rýmičku. Ale i ta dovede někdy potrápit. Někdo má strach z nemocí větší, jiný menší. Jsou lidé, kteří je na sobě i záměrně hledají. Někoho zase nedostanete k lékaři, i když ho to nakonec stojí život.
Z nemocí bychom měli mít respekt, ale neměli bychom jim zcela propadat. Prvním projevem může být bolest. S tou si nezahrávejme, ale nechme se lékařem vyšetřit. Můžeme tak předejít komplikacím, které by se objevily. Mnoho nemocí se dá léčit. Musíme-li nějaké léky užívat, je opravdu lepší je brát. Pozor ale na nadužívání antibiotik, tam by se nám to mohlo vymstít tím, že budeme-li je opravdu potřebovat, nezaberou.

Vysílejte ty správné signály


Všem, kteří mají zájem o věci mezi nebem a zemí je jasné, že pokud něco chtějí, musejí vysílat ty správné signály. A je úplně jedno, jestli jsou to osudové věci, nebo docela obyčejné. Aby se nám naše přání mohlo k plné spokojenosti splnit, je třeba odkaz vyslat.
Pokud chceme najít partnera, požádáme vesmír o pomoc a něco pro to uděláme. Nebojíme se někoho oslovit, přihlásíme se na seznamku. Jinak totiž o tom, že partnera hledáme, nikdo neví. Zkuste si to na obyčejné věci. Je vaše ulice neustále plná a nemůžete zaparkovat? Než do ní vjedete, požádejte nahlas andělíčka o jedno volné parkovací místo. Uvidíte, jak jednoduché je věřit v zázraky, které fungují.

V ženském kolektivu se necítíte dobře?


Zná to snad každá z žen. Jakmile začne pracovat v ženském kolektivu, musí počítat s intrikami, pomlouváním, závistí. Ať je to tak či onak, muži většinou ženy v práci buď obdivují, nebo je ignorují, ale pletichy jim jsou cizí. Pokud problémy s kolegyněmi máte, obrňte se trpělivostí.
Změna pracovního místa by mohlo znamenat jen to, že půjdete „z bláta do louže“. Udělejte si jasno, kdo za intrikami stojí, naučte se být milá a příjemná, dělat svoji práci, sama nepomlouvat. Důležité je i to, jaké signály vysíláme. Sebejistý hlas a nehrbení se je předpokladem toho, že se ostatní o vás nebudou otírat.