Věnu se kdysi věnovala v rodinách velká příprava, nevěsta se bez něj prakticky neobešla. Věno
střádala rodina pro dcery, aby je zajistila po svatbě. Jakmile se ale věno předalo, bylo už společným
vlastnictvím manželů. Ve skříních se tak od dětství dívkám skladovaly peřiny, ručníky, ubrusy či
nádobí. Pokud se dívka či žena z nějakého důvodu rozvedla (což kdysi tak často nebývalo), či
ovdověla, do dalšího manželství už rodina nevěsty střádat další věno nemusela.
Dnes je tradice věna už téměř zapomenuta. Novomanželům se věnují peníze, mnohdy i nemovitosti.
Věna dostávají nevěsty ještě někde na malých vesničkách, kde se této tradice nechtějí vzdát například
prarodiče. Všem je dnes ale jasné, že nevěsta si chce zařídit bydlení podle svého vkusu, i když
vkusnými a praktickými dary rozhodně nepohrdne.
