Nemáte chuť na sex?

Chuť na sex je u každého jedince zcela individuální. Někdo by mohl několikrát za den, jiný naopak
jednou za měsíc. Pokud je partner ten, co sex vyžaduje vícekrát než vy, mohou vzniknout neshody
nejen v sexuálním, ale i partnerském životě. Jsou ale i období, kdy nás to jednoduše přestane bavit.
Co s tím?
Pokud chuť na sex vyprchala, ale přesto partnera milujeme a vztah je jinak v pořádku, promluvte si o
tom s partnerem. Dejte si delší pauzy, ale ne zase takové, které by byly příliš dlouhé. Okořeňte
sexuální život něčím novým. U někoho může pomoci romantika, jiný má naopak raději drsnější
přístup. Ať už tak či onak, nikdy to nevzdávejte a sexuální život nepokládejte na lopatky.

Nebojte se změn!

Chcete jinou práci, přestěhovat se do jiného města, začít ve středním věku studovat? Potom o všem
přestaňte přemýšlet a začněte jednat. Strach, který pociťujete v době rozhodování, většinou brzy
přejde a vystřídá ho euforie z něčeho nového.
Mnoho lidí zůstalo v práci za špatnou mzdu a nevyměnili ji jen proto, že se báli změn. Změny nás ale
mají posunout, naučit nás rozhodovat se a vážit si toho, co doopravdy umíme. Chcete-li začít
studovat, nemyslete na to, že je váš mozek už „starší“, ale jděte do studia naplno. A pokud máte
představu žít v jiném městě a na jiném místě, pak si to splňte. Možná právě tam na vás čeká to pravé
štěstí.

Když Vánoce smutné jsou…

Většina lidí vánoční svátky miluje. Jsou plné radosti, překvapení a dobré nálady. Co ale dělat tehdy,
když jsme čerstvě po rozchodu, nebo když je v rodině někdo těžce nemocný, či dokonce zemřel? Pak
už nám Vánoce tak krásné nepřijdou, i kdyby byly sebekouzelnější.
Není dobré se přemáhat a přetvařovat, když na to nemáme z různých důvodů náladu. Někdy je
moudřejší brát tyto svátky jako běžné dny. Udělat si dobrou večeři, ale nepřemýšlet nad tím, co by
bylo, kdyby bylo všechno jinak. Pokud je v rodině smutek, těžko ho přehluší slavnostní dny. Ne každý
může být zdráv a radovat se ze všeho, co je vánoční. Nesnažte se propadat depresi ještě víc. Jděte na
procházku, dívejte se na televizi a uvidíte, že svátky ustojíte.

Investujete do zlata?

Zlato se používalo jako platidlo už od dávných dob. Tím, že ho není tolik, si uchovává svoji hodnotu.
Neznamená to ale, že na něm nemůžete prodělat. Zlato má kurz podobný, jako cizí měny. Jednou je
cena zlata nahoře, jindy klesá. Zlato je dlouhodobá investice, pokud ho prodáte za hodně let, měla by
se výkupní cena zvedat. Vždy je ale dobré vyčkat a chvíli jeho tržní hodnotu sledovat.
Nejčastěji se nakupují zlaté svitky, nebo mince. Pokud byste chtěli hned zase prodat, můžete
prodělat i několik tisíc (i desítek tisíc, záleží na gramáži). Necháte-li je uložené, dostanete se většinou
za pár let na nákupní cenu a teprve potom začne hodnota zlata stoupat. Mince nakupujte jen takové,
které mají co nejmenší ražbu.

Vánoce ztrácejí ducha

Jistě jste si všimli, že se z Vánoc stala hlavně komerční záležitost. Obchody útočí nejen na nás, ale i
na děti. Kdo by nechtěl mít tu nejmodernější panenku, nebo poslední model počítačové hry. Dospělí
pak počítají úspory, aby je utratili za jediný den v roce. Nezpíváme koledy (vždyť by na nás klepali
sousedé), snad jen zdobíme stromek, v mnoha domácnostech pouze umělý. Jsou to opravdu svátky
klidu a míru, po kterých tak toužíme?
Někdo Vánoce miluje, jiný je ignoruje. Každý s nimi má svoje zkušenosti. Kamarád je nenávidí proto,
že jeho maminka chtěla mít na svátky všechno dokonalé a byl to pro něj čas utrpení. Já je mám ráda,
ale mrzí mě, že časem zmizela ona pospolitost celé rodiny. Možná se ale zase někdy duch Vánoc vrátí,
zvláště tehdy, když si to budeme moc přát…

Proč se ryby zlobí?

V posledních letech dochází v mořích a oceánech k zajímavým jevům. Žraloci útočí na lidi stále
častěji a i tam, kde se to předtím tolik nedělo, kosatky se srocují a útočí na rybářské lodě. Máme
trochu divný pocit, pokud vstupujeme do moře, ale je opodstatněný?
Odpověď je ano, tento pocit opodstatněný je. Oceány a moře se znečišťují, oteplují se, ryby už
nenalézají útočiště na jejich dnech, proto musejí vyplouvat blíže k hladině. Mají velmi dobré instinkty
a dokonce i velmi dobré komunikační schopnosti, proto se někdy snaží bránit nám, lidem. V mořích a
oceánech narušujeme jejich prostor a prostředí, na to nesmíme nikdy zapomínat. Pokud budeme
moře znečišťovat, můžeme se jednou dočkat toho, že budeme vzájemně s mořským světem bojovat.
A nebudeme to my, kdo vyhraje.

Nezapomínejme na tradice

Tradice jsou potřeba, říkávala moje babička. A já zjistila, že potřeba opravdu jsou, protože jsou
v nich ukryty kořeny národa, jsme si díky nim všichni bližší. Tradice jsou pro nás srdeční záležitostí,
předáváme je z generace na generaci. I když jsou tradice podobné v celé zemi, každá rodina má ještě
svoje vlastní specifika, která jsou jen a jen její. Nezapomínejte na ně, protože tradice jsou tím, co
z vás dělá rodinu.
Někdo o Vánocích lije olovo, jiní lidé pouští skořápky po vodě, krájí jablka. I když se to někomu může
zdát hloupé, je to něco, co nás spojuje dohromady. A právě ten pocit, kdy vidíme rozzářené oči dětí,
bychom za nic na světě nevyměnili. A nějaký ten dárek ke všemu patří, jsou přece Vánoce.

Mohou mrtvé duše ničit?

Letos na začátku léta jsme byli svědky zničení ponorky, která se potopila k legendárnímu Titaniku.
Nešlo o první ponor k ní a jejímu zničení se přičítá špatný technický stav samotné ponorky, ale i určité
lajdáctví. Zamyslel se ale někdo nad energií, které vyvolávají duše, které jsou pohřbeny na dně
oceánu právě na Titaniku? Jde o silnou energii, která může i ponorku roztříštit.
Vezměte v úvahu, že jste jednou z duší, která na dně oceánu zůstala. Bude se Vám líbit, když se na
Vás budou jezdit dívat, živí lidé Vás nenechají v klidu? A když těch duší bude víc, mohou si jednoho
dne říci dost a svoji sílu spojit k tomu, aby už měli zase klid a aby si ti živí uvědomili, že hazardovat se
svými životy je nebezpečné.

Kočka coby predátor

Máte doma Micinku, která se ráda mazlí, ale občas vám domů přinese zakousnutou myš, nebo
ptáčka? Pokud vaše kočka chodí ven, je to zcela normální a neodnaučíte jí to ani tehdy, pokud jí
budete denně servírovat ty nejlepší a nejdražší kočičí pamlsky. Kočka je totiž ve své podstatě šelma,
lovec a predátor.
Kočku domácí jsme z ní udělali my, lidé. Její lovecké instinkty v ní ale zůstávají a jsou stejné, jako
například u tygra. S tím rozdílem, že kočka je mrštnější a obratnější než tygr, dalo by se říci, že je to
vlastně artistka. Dokáže totiž skákat tak, že až pětkrát přeskočí svou výšku. Pokud tedy máte doma
kočku, budete se smířit s tím, že bude občas mít i touhu zalovit si ve svém teritoriu.

Dokážeme změnit svoje schopnosti?

Dokáže lidstvo změnit schopnosti, kterými disponuje? Odpověď je určitě ano, ale základem je, aby
žila tato skupina izolovaně, a nebude to jen za jednu generaci. Někteří jedinci dokážou díky tréninku
nastavit dýchání, ale i rychlost. Toho lze dosáhnout během jednoho lidského života. Aby se ale
změnili všichni a přirozeně, to už chce životů víc.
Podívejme se například na kmen Bajau, který můžeme najít izolovaný na filipínských ostrovech. Tito
lidé po generace žijí tak, že jsou „sžití“ s mořem. Samozřejmě je to hlavně kvůli potravě. Jejich děti se
ale rodí s větší slinivkou, takže bez problémů se mohou potápět bez přístrojů až 14 minut. My
budeme mít problém už po minutě pod vodou. Podobné je to v komunitách, které žijí potmě a
podobně.