Zlato bylo vždycky opředené mnoha legendami. Pyšní se jím mocní z celého světa, svoje místo mělo zlato kdysi dávno nejen ve starém Egyptě. V hrobkách faraonů se to zlatem jen hemží, snad i pro jeho lesk a kdysi i nadbytek. Ale hlavně také proto, že zlato podporuje ducha na cestě k univerzální moudrosti a zlato bylo i zárukou nesmrtelnosti.
Nejen mrtvým, i živí se mohou z lesku zlata těšit. Zlato má odstraňovat vše, co není v souladu s naší pravou podstatou. Jde o barvu univerzální lásky (i andělské vlasy jsou zobrazovány většinou ve zlaté barvě), zlatá barva zastupuje velkorysost a šlechetnost. Zlatá barva harmonizuje a regeneruje vnitřní síly našeho těla, zmírňuje napětí a pomáhá nám ovládat emoce.
Těžba zlata byla vždy výnosným obchodem. I když právě ve zmiňovaném Egyptě bylo kdysi zlato ve vztahu ke stříbru dost dlouhou dobu levnější. Egypťané rozlišovali zlato také podle jeho původu na dva druhy, šlo o zlato řeky a zlato hor. Zlato řek se získávalo z naplavenin zlatonosných řek a horské zlato představovalo zlaté žíly. Egypťané vyvinuli i metody k účinné těžbě zlata z křemenných žil. Horninu obsahující zlatou rudu drtili na prach a míchali s vodou. Vzniklý kal přelívali do speciálních bazénů, kde se zachytával sediment a hromadilo zlato. Pro egyptské faraony byl jedním ze základních šperků tzv. wesech, což bylo límcové okruží, náramky a amulet, který nosili zavěšený na prsou. Šlo o královský šperk, který měl ochrannou moc.
V přírodě najdeme zlato v podobě čistého kovu, nejde tedy o žádnou sloučeninu. Z Evropy pocházejí první nálezy zpracovaného zlata z 5. tisíciletí před naším letopočtem. Zlato sloužilo také jako prostředek směny a referenční jednotka. Snaha získat co nejvíce zlata ovlivňovala i zahraniční politiku. Zlatá ložiska byla důvodem k vypuknutí například druhé punské války. Zlato se dosud dává nevěstám jako věno v arabských zemích, tam se ale c nějakým prstýnkem můžeme nechat jen zahanbit. Pro tyto příležitosti se nakupuje zlato na kilogramy na zlatých trzích.
