Budete-li jíst ryby, bude se vás držet zdraví. Alespoň tak jsme to všichni vždycky slýchávali a je na tom mnoho pravdy. Ryby jsou potravinou, která se jedla už za dávných dob. Všade byl totiž nějaký ten potok, řeka nebo dokonce moře. A tak není divu, že byly ryby vždy i základem obživy, protože se daly\ nachytat a nalovit i ve velmi chudých krajinách. U nás se ve středověku jedly ryby především v době půstu, a bylo jich u nás tehdy hodně. V každém roce bylo 52 pátků a řada dalších postních dní a období. Církev tehdy na dobu půstu dbala dosti přísně – během něj se nesmělo jíst nejenom maso, ale ani vejce. Ani na sádle nebo na másle se nemohlo vařit a péct, jenom na oleji. Postním jídlem byl například semenec. Semenec bylo konopné semínko, a pak taky mák. Kdo však na to měl, ten se ani v období půstu neomezoval. Takovým uznávaným postním jídlem byly nejenom ryby, ale i raci, hlemýždi, a ústřice. I ti nejchudší si dopřávali rybí jídlo. Z knihy do knihy se u nás opisuje podmínka středověké čeledi, aby neměla častěji než jednou do týdne lososa. Bohatí a vznešení dávali přednost štikám před kapry. Dost často se píše o rybě zvané lampreda, což byla zřejmě okatice nebo mihule. Jedli se úhoři, i když o nich tehdejší doktoři neměli nejlepší mínění. Velmi často se ryby stahovaly z kůže a ta se pak plnila různou směsí ze sekaného masa. K rybám se dělávaly často sladké omáčky nebo omáčky z perníku. Ryby byly, jsou a budou zdravé, proto by se měly v našem jídelníčku vyskytovat i dnes. A to nejen na Štědrý den, ale minimálně dvakrát do týdne.
