V Rusku se začátkem minulého století děly neuvěřitelné věci. Ničím výjimečným nebyly ani pokusy na lidech. Ovšem v tak bizardním stylu, že to mnohé z nás udivuje a překvapí. Rusko se totiž snažilo o „výrobu nadčlověka“, který se měl narodit křížením člověka a opice. Zdá se vám to morbidní? V tehdejší době to morbidní nebylo, dokonce se tak mělo stát „oboustranně“, čili do opičí samičky se měly vložit mužské spermie a do žen spermie opičího samce. A jak to vlastně celé začalo?
Hlavním zastáncem této myšlenky byl ruský vědec Ilja Ivanovič Ivanov, který se mezidruhovým křížením po léta zabýval. Podařilo se mu zkřížit zebru s koněm, proto se domníval, že něco podobného je možné i u lidí a opic. A štěstí mu v tomto směru v roce 1925 přálo, protože jeho mecenášem se stal sám Josif Stalin. Právě od něho dostal tak vysoký grant (činil v přepočtu téměř 3 miliony korun), díky kterému se mohl vydat do Afriky. Právě Afrika byla podle Ivanova strategickým místem, kde se podle něj měly pokusy vydařit. V africké Guinei se snažil získat ke svému pokusu domorodé ženy, ale žádná k tomu nebyla svolná, což bylo pro Ivanova velkým zklamáním. Orangutan jménem Tarzan, který byl připravený ujmout se „otcovství“, se proto zatím dárcem spermatu nestal. Ivanovi se podařilo inseminovat alespoň tři šimpanzí samice, ale ani jedna z nich nezabřezla. V té době se ještě nevědělo, že podobné spojení vůbec není možné, to prokázala věda až mnohem později.
Ivanov se zklamaně vrátil do Gruzie, ale svojí myšlenky se ani nadále nevzdával. To, co se nepovedlo v Africe, se zdálo být v Gruzii více reálné a žena se k těmto pokusům našla. Ženám bylo přislíbeno, že budou dostávat po dobu 1,5 roku velmi dobrý plat, který se rovnal platu, který pobírali v tehdejší době inženýři. A samozřejmě se jim tato myšlenka vkládala do hlavy s tím, že udělají něco výjimečného pro svůj národ a svou vlast. Jedné z žen se prý dokonce zamlouvala myšlenka, že přivede na svět zcela nové stvoření a s pokusem souhlasila. V té době ale orangutan Tarzan zemřel a pokusy se nikdy neprovedly. I když, možné bylo v tamním Rusku všechno.
Položme si nyní otázku, kdo to vůbec Ilja Ivanovič Ivanov byl. Vědec, nebo blázen? V roce 1896 absolvoval Charkovskou univerzitu a v roce 1907 se stal řádným profesorem. Několik let studoval v zahraničí, absolvoval teoretická i praktická školení v Pasteurově ústavu v Paříži. Pracoval jako vědec v přírodní rezervaci Askania-Nova, v letech 1917 až 1921 a 1924 až 1930 ve Státním institutu experimentální veterinární medicíny v letech 1928 až 1930 v Moskevském vyšším institutu zootechniky. V chovu koní dokázal, že technika umělého oplodnění umožní, aby jeden hřebec oplodnil až 500 klisen, což ve své době samozřejmě vzbudilo rozruch a upoutalo pozornost k jeho osobě. Na jaře 1930 byl Ivanov na veterinárním institutu podroben politické kritice. Nakonec byl 13. prosince 1930 uvězněn. Byl odsouzen k pětiletému vyhnanství v Alma Atě, kde pracoval v Kazašském veterinárně zoologickém institutu až do smrti. Zemřel na mozkovou mrtvici 20. března 1932 a ruský národ tak přišel o významného vědce. Či to byl jenom blázen, který svoje sci-fi představy praktikoval v realitě tamějšího světa? Na druhou stranu můžeme být rádi, že s Ivanovem odešla i myšlenka na nové „superlidi“ a žádný ruský ani jiný profesor se už něco podobného nikdy nepokoušel.
