Bojovná krysa, která se čínsky vyslovuje Shu, je prvním znamením čínského zvěrokruhu. Na našem území se první krysy vyskytly před zhruba 2 tisíci lety. Jde o velmi inteligentní zvíře a lidem krysa spíše škodila. Stejně jako myši se využívají v laboratořích a mnohdy byly krysy naopak lidmi zneužívány. V Číně a asijských zemích se používaly při mučení. Krysa se nechala deset dní vyhladovět a poté se přiložila na oblast břicha mučeného člověka. Nechtěla-li se ani přesto zakousnout, byla přiklopena teplou mísou, takže jediná možnost úniku byla přes vnitřnosti dané osoby.
Krysy v temném středověku roznášely morové epidemie a díky tomu, že se středověk s hygienou „moc nepáral“, staly se tyto epidemie pro lidstvo téměř likvidující. Stoky jsou dodnes plné tisíců krys, v některých zemích ale může jejich lov i vynášet. Existují totiž i podniky, kde se krysy vykupují, protože se poté předhazují psům. Lidé pak uzavírají sázky a baví se tím stejně, jako když hledí na býčí zápasy.
Oproti všemu, co o krysách víme, existují také takové, které se dají snadno ochočit a mohou lidem i pomáhat. Jde hlavně o krysy obrovské, které pocházejí z Afriky. Jsou cvičené a vyhledávají miny, které v Africe zůstaly po občanské válce. Protože jsou lehčí než psi, dokáží minové pole projít bez problémů. Kromě člověka nemají gambijské krysy ve volné přírodě prakticky žádného přirozeného nepřítele. Člověk je ale nevyužívá jen k vyhledávání min, loví je také pro chutné maso a dokonce existují farmy k tomuto účelu. A protože je to zvíře docela velké (váží až tři kilogramy a velikost těla může být bez ocásku i 40 cm), budou v chudých afrických zemích vyhledávanou potravinou i v budoucnu. Mezi oblíbené thajské pokrmy ostatně patří i grilované polní krysy, jako příloha se servíruje rýže. Tam si ale pochutnávají i na husté omáčce z moučných červů, která se zapíjí netopýří krví. Tyto delikatesy ovšem našinec nemusí, protože mu jako afrodiziakum postačí obyčejný celer. Největším druhem krysy přesto není krysa gambijská, ale krysa rýžová, která je z Filipín. Ta může měřit i osmdesát centimetrů bez ocasu.
I když se zdá, že krysa sežere, na co přijde, není to tak úplně pravda. Krysy jsou téměř výhradními vegetariány, teprve v případě, že mají nedostatek potravy, pustí se i do masa. Potkani jsou ale všežravci. V posledních dobách dochází k vytlačování krys ze strany potkanů. Krysy, stejně jako koně, neumí zvracet. A jak potkana od krysy rozeznat, když nám přijdou natolik podobní? Potkan má kratší ocas, než je jeho tělo, u krysy je to naopak. Potkan má spíše tupý čenich, krysa ho má špičatý.
Vzhledem k tomu, že se krysy využívají i v laboratořích, mohou být pro lidstvo i nadějí. Díky nim už například víme, že geneticky modifikované potraviny škodí zdraví, že může vést perlivá voda k nabírání kil a dokonce i k tomu, že sex rozmnožuje mozkové buňky. Jsme si ale jisti, že už se nikdy nevyskytne další epidemie, díky které by lidstvu hrozilo vyhynutí? To už nám krysy neřeknou a je možné, že díky jejich inteligenci a tomu, jak se chováme k živým tvorům, to ani nikdy neprozradí.
