Smrt obchází okolo nás každou hodinu, minutu, vteřinu. Když nám zemře někdo blízký, zažíváme šok. Nemůžeme si uvědomit, že někdo, koho jsme dobře znali, milovali, odešel navždy a už se nikdy nevrátí. Smutek je v takovém případě zcela přirozený. U každého trvá jinak dlouhou dobu, někdo se ze ztráty zcela nevzpamatuje nikdy.
Pokud nám odejde někdo z rodiny, bývá bolest velká. Nejhůře neseme smrt vlastních dětí, partnera či partnerky. Podobná bolest nás ale může zasáhnout, pokud nám zemře zvíře, které s námi roky sdílelo jednu domácnost. Na smrt se nedokáže připravit nikdo, tady je potřeba o všem mluvit s dalšími členy domácnosti, nepropadat zcela prázdnotě. Boj o život prohraje jednou každý z nás, nechme všemu čas, klidně se i vyplakejme, zármutek časem povolí. Jen ta jizva nám na srdci zůstane navždy.
