Category: Můj blog

  O tom, že sloni nosí štěstí, víme všichni. Je jednou, jestli sedí, stojí, nebo troubí. Slon je prostě slon a kupujeme je už ve formě plyšáků malým dětem. Figurky slonů mají původ v Indii, kde představují jednoho z milovaných bohů hinduistů – Ganéšiho. Právě ten je dárcem harmonie, úspěchu a štěstí. V tomto náboženství existuje několik druhů slonů. Slon plodnosti je bohatě zdobený, většinou zlacený nebo postříbřený a se spousty polodrahokamů. Černý slon je ochráncem před závistivými lidmi, dva modří sloni u dveří ochrání před nebezpečím. Pakliže bude modrý slon jen jeden a bude mít šest klů, ochrání příbytek před ztrátami a zloději. Žlutý slon dává ženám energii, kterou tolik potřebuje na výchovu dětí a péči o rodinu. Něco zcela jiného je bílý slon. Bílý slon je výraz pro vlastnictví něčeho, čeho se vlastník nemůže vzdát, i když cena (cena za vydržování) převyšuje užitečnost této věci. Termín pochází od posvátného Bílého slona, kterého drželi monarchové jižní Asie v Barmě, Thajsku, Laosu a Kambodži. Vlastnictví Bílého slona bylo považováno (a stále je v Thajsku a Barmě) za znamení, že monarcha vládne spravedlivě a království byl požehnán mír a prosperita. Narození bílého slona je spojováno s narozením Budhy. Legenda praví, že se královně v předvečer porodu zdálo o bílém slonu, který ji daroval květ lotosu, symbol moudrosti a čistoty. Protože byla tato zvířata považována za svatá a zákon zakazoval jejich využívání pro práci, bylo přijetí daru bílého slona od monarchy požehnáním i prokletím: požehnání proto, že zvíře bylo svaté a symbolizovalo monarchovu přízeň a prokletí proto, že si zvíře musel obdarovaný ponechat a nemohl náklady na jeho držení vyvážit prací zvířete. Půvab hinduistického náboženství i buddhismu je ve svobodě rozhodování – jen na vás záleží, co vám štěstí přinese.

Zajímavosti o slonech:

Nejen v Asii, i v Evropě na slony nedáme dopustit. Existuje Řád slona, což je dánské státní vyznamenání udělované členům královské rodiny nebo cizím státním představitelům. Řád slona byl založen dánským králem Kristiánem I., a to již roku 1462.

Sloni byli běžní v sinhálské heraldice po dva tisíce let a udrželi se tam i po dobu britské kolonální nadvlády. Erb a vlajka od roku 1875 do roku 1948 zobrazovala slona a i dnes používá slona ve svých znacích mnoho institucí.

Pracovní sloni se odchytávají ve volné přírodě a pak jsou vycvičeni. Používají se k nošení těžkých nákladů v nepřístupných oblastech, kam se nedostanou stroje. Dříve se sloni využívali jako válečná zvířata, nosili těžké zásoby, vylamovali brány pevností s koulemi připevněnými na chobotech a děsili nepřítele.

  Bříza byla a je léčivým stromem. Pomáhá ledvinám, kloubům i kůži. Bříza je také strom spojovaný s čistotou, světlem a novým počátkem. Je i národním stromem Ruska. Spojení s novým počátkem souvisí s břízou jako symbolem jara. V severní Evropě se zapichovaly větvičky břízy na počátku zemědělského roku a při prvním vyhánění se dobytek šlehal březovými větvemi. Tak byly šlehány také mladé ženy. Nový počátek souvisí také s narozením, a proto byla v severských zemích obětována placenta bohyni Freye jejím zakopáním pod břízu. Kolébka byla také vyřezávána z březového dřeva. Bříza (Beith) je také názvem pro první měsíc keltského stromového kalendáře. Košťaty z řízy, se jako symboly čistoty, zametala posvátná místa. Parní lázně se bez březových metel také neobešly. Některé staré zvyky přetrvávají dodnes, mezi ty lze počítat například stavění májky, kde právě bříza hraje svou důležitou roli. Šamani ji nazývají stromem života a asi dobře vědí proč. Říká se totiž, že je symbolem spojení našeho světa s podsvětím. Před vynalezením papíru se bříza používala i k písemným záznamům, březová kůra pak zase sloužila k výrobě oděvů a obuvi. Velmi dobře vysušuje vlhká místa, proto se vysazuje do blízkosti domů, jejichž zdi trpí vlhkostí. Dobrou zkušenost s ní měli i Indiáni, kteří z ní vyráběli kánoe. V lidovém léčitelství se používá hlavně na čištění krve a posílení ledvin. Zkuste si z ní připravit neocenitelný čaj, který vás dokonale pročistí.

  Každá žena občas balancuje a přemýšlí nad tím, zda ji má ten druhý rád. Nebo spíš, jestli ji miluje, protože rádi můžeme mít cokoli, ale život jsme ochotni položit jen za opravdovou lásku. A když už s někým žijeme ve vztahu hodně let, můžeme mít dojem, že se nám partner odcizil, že jsme si vzájemně zevšedněli a občas ztrácíme i chuť k rozhovorům. Nenechejme se ale zmýlit tím, že si budeme plést lásku se zamilovaností. Zamilovanost v nás rozbouří hormony, přestaneme racionálně přemýšlet. Láska je naopak cit, který se prohlubuje až tehdy, když nás ta zamilovanost přejde. Jak tedy nejlépe poznat, že nás partner ještě miluje? Všímejme si několika věcí.

• Ani po letech soužití vás nezapomene občas pochválit, zalichotit vám.
• Do sexu se nebojí občas přinést něco nového a inspirativního.
• Rodinné věci řešíte společně a v klidu.
• Denně si najdete alespoň chvilku času, kterou strávíte jen spolu.
• Ví, co vám udělá radost a snaží se vám ji dopřát.
• Nikdy před vámi neflirtuje s jinými, ve společnosti si hledí vás.
• Pokud je naštvaný, nevylévá si na vás vztek.
• Nechá si od vás poradit ve věcech, kterým lépe rozumíte vy.

  Žena může hledat vztah, ale má smůlu. Naráží jen na sexuální predátory. To znamená, že muž dá najevo zájem, ale jakmile dojde k pohlavnímu styku, jeho zájem opadne rychleji, než začal. Někdy si svoji „oběť“ ponechá dlouhodoběji, ale to jen tehdy, pokud vykazuje obratné sexuální praktiky a ničím jiným ho nezatěžuje. Jak takového muže poznat?

• Jde rychle „na věc“, aniž by se snažil vás blíže poznat.
• Nezajímá se o to, co byste chtěla vy, jde mu především o jeho vlastní uspokojení.
• Neplánuje společné chvíle „mimo ložnici“, maximálně vás „před tím“ pozve na sklenku.
• Nikdy vás neseznámí se svými přáteli.
• Jakýkoliv nátlak na společné soužití odmítá.
• Musíte se časově podřizovat vy jemu, ne on vám. Sexuální predátoři většinou obšťastňují více žen, takže jsou dost zaneprázdněni.
• Pokud se mu první sex s vámi nelíbil, už o něm nikdy neuslyšíte.

 Když naši předkové nalézali i na vrcholcích kopců mořské lastury, mysleli si, že je svět potopen. Indové vyprávějí, že světec Menu nabral z řeky Gangy vodu a v nádobě spatřil malou rybu. Ta jej prosila, aby ji vhodil zpět do vody. Menu její přání splnil a ta mu na oplátku sdělila, že bude potopa. Řekla mu, aby stavěl archu a vzal na ni lidi, zvířata a potravu. Ona pak připluje a všechny z archy zachrání. Světec tak učinil, a když potopa přišla, rybka opravdu připlula. Zatím však vyrostla ve velrybu s rohem na hlavě. Okolo něho Menu uvázal lano s archou a ryba všechny odtáhla na vrchol hory, kde archa odpočívala, než voda opadla. I mnoho jiných národů mělo podobné báje.

  Takové báje jsou krásné i pravdivé ve svém pojetí, protože po věky svými variacemi obohacovaly lidskou mysl a srdce. Víme, že nejsou pravdivé, přesto je rádi posloucháme stejně, jako to dělávali naši předci. Zrodily se z nadějí a strachů, ze slz i úsměvů. Mějme je rádi i nadále, protože bez vyprávění a naslouchání by život ztrácel smysl a v takovém případě by přišla mnohem horší potopa – taková, která by smetla lidské sny navždy do hlubin svého nitra.

Líčidel je na trhu celá řada, ale umělé řasy a podobné výstřelky už nejsou tak žádoucí, jak tomu bylo kdysi. Naopak se doporučuje tzv. „nahé líčení“, kdy je žena jako „chytrá horákyně“ nalíčená – nenalíčená. Preferuje se přírodní kosmetika a výrobky netestované na zvířatech.

  Základem líčení je dokonale očištěná pleť, na kterou se nanese dobrý krém. Tem volíme podle období – v létě hydratační, přes zimu výživný. Na něj naneseme lehký make-up, zdůrazníme lícní kosti a přepudrujeme odlehčeným pudrem. Oči zdůrazníme fixem na oči, naneseme stíny a řasy zvýrazníme řasenkou – černá by měla být jen pro černovlásky, pokud jí nejsme, volíme raději hnědou. K takto jednoduchému make-upu postačí jen lesk na rty či rtěnka v kovovém odstínu, pokud jdeme do společnosti.

  Trendem doby je ukázat zdravou a svěží pleť, kterou získáme díky přírodě. Používáme vždy kvalitní kosmetiku a bereme ohled na typ pleti, který máme. Na tělo se hodí nejlépe přírodní olejíčky, kterými podpoříme hydrataci kůže. Navíc tyto olejíčky krásně voní, takže si naše smysly přijdou na své stejně, jako naše pokožka.

Výplatní pásky pořád ještě v mnohých firmách ukazují menší mzdy u žen. Pravidlo už to ale není a zvláště ženy, které podnikají, mohou do rodinné kasy přispět daleko více, než muži. Dovede se ale muž smířit s tím, že je hlavní živitelkou žena?

  Vždy bude záležet na tom, jak je muž vyrovnaný, jaké má charakterové vlastnosti. Mužská ješitnost mu velí, aby se postaral víc on, ale někdy to přes všechny snahy není možné. Buď svou roli přijme a bude se snažit i sám (vyrovnaný muž), nebo ji nepřijme a budou se množit hádky. Jsou i muži, kterým takový stav naprosto vyhovuje – nemusejí se snažit a dobré bidlo mají zajištěné. To můžeme pozorovat hlavně u stárnoucích hereček, na něž se krásní, byť zcela nemajetní muži přímo lepí. Takové ženy si vlastně platí módní doplněk, který by si například uklízečka dovolit nemohla.

  Pokud žena vydělává víc jak muž a její muž vyrovnaný je, neměla by mu tuto skutečnost nikdy předhazovat, protože i on se jistě zasloužil o to, že je dnes žena tam, kde je. Také by ale neměla zapomínat, že v rodině je mužem jen partner, doma je potřeba se osvobodit od vedoucích pozic a být tou krásnou, milovanou ženou, jakou nás muži chtějí mít. Jedině tak bude žena úspěšná nejen v práci, ale i ve vlastní rodině.

Rodiče svým dětem dávají to nejcennější, co jim vůbec mohou dát – život. Pokud nám někdo takový dar dá, musíme si vážit nejen daru života (neměli bychom tedy mluvit o sebevraždě ani se o ni pokoušet), ale také si musíme vážit dárců samotných, rodičů. Jedině tak může být zachován rodinný řád.

  I když rodiče svoje děti milují, v dospělosti svých dětí by měli být obezřetní. Může se totiž lehce stát, že jejich syn nebo dcera budou věčnými dětmi, které nikdy nedospějí. Těch příkladů znám mnoho. Důležité je jedno pravidlo – život dětí v žádném případě nepatří rodičům, rodiče pouze předali život jako štafetu, která by ale nebyla žádnou štafetou, kdyby se nepředávala dál.

  Muž či žena se mohou jako děti chovat i v šedesáti. Syn může dát svou lásku ženě jen tehdy, když se stane na své matce nezávislým. Může to být sice milenec nejvyššího kalibru, do nějž se zamiluje mnoho žen, ale chybí to podstatné – díky své závislosti na matce nemůže žít uspokojivým partnerským vztahem. I když to zkouší, každý vztah se zbortí a neustále začíná znova. Je to začarovaný kruh, protože znám i devadesátileté maminky, které svého chlapečka tak milují (a samozřejmě i on je), že mu vlastně „nedovolí“ žít plnohodnotným životem se ženou. Takové maminky neustále něco potřebují, pokud na ně syn nemá čas, začnou churavět (byť jen imaginárně) a dožadují se přízně svého syna. Samozřejmě mu ale také poskytnou dokonalý servis – teplé jídlo a čas, kdy jsou ochotny své dítě poslouchat a udělovat rady. Pokud je takový syn mladší a má ještě dědu či otce, může se ještě na vlastní nohy postavit. Musí vstoupit do sféry otcova vlivu, protože syn se musí naučit být mužem od svého otce. Tuto roli může v některých vzít na svá bedra i dědeček. Věčným dítětem může být samozřejmě i žena. „Tatínkova holčička“ se nemůže stát rovnocennou partnerkou a milující matkou. Žena patří k ženám, proto musí opustit toho nejbáječnějšího muže, kterého zatím potkala, svého otce. Ženství může posilovat jen u dalších žen (matky, babičky, sester). Jde vlastně všeobecně o obraz harmonického systému, kdy jsou ženy příkladem ženské rodové linii a muži mužské rodové linii.

  V dětství nás provázely pohádky, někdy bohužel až příliš dlouho, proto celý život věříme, že na nás čeká princ na bílém koni. Taková armáda princů ale neexistuje ani tam, kde ještě monarchie je. Čekat na něho nemá smysl, vysněný ideál přijde do života jen málokdy. Pokud byste chtěla někoho, s kým si budete absolutně rozumět, a ve všem vám vyhoví, musela byste si vzít sebe samu. Právě proto, že jsme rozlišní, tak se můžeme vzájemně doplňovat.

  Pokud hledáme partnera do života, měl by to být muž, který nám nezevšední. Musí nás něčím okouzlit a především by nám měl „vonět“. Nemusí to být vysokoškolák v perfektním obleku (stačí přirozená inteligence a oblek mu po čase dotvoříme samy), ani muž, který má davy obdivovatelek (takový bude jen těžko věrný), stačí, když budou vzájemné sympatie a bude splňovat alespoň část našich představ.

  Problém mnoha žen středního věku je ten, že mají síto s příliš malými dírkami, takže jím neprojde téměř žádný muž. Pokud žena nechce být sama, musí udělat nějaké ústupky, nikdo se nezmění úplně a pokud by si ženy měly sáhnout do svědomí, ani ony nejsou bez kazu. Buď budeme celý život čekat na prince, nebo přijmeme pořádného chlapa, který sice není stoprocentní ideál, ale bude nás milovat stejně, jako my jeho. Žádná jiná cesta ve vztazích neexistuje.

Dotýkat se zdravých stromů nás nejen příjemně uklidní, ale může nám to pomoci i s naším zdravím. Lesní terapie je pro člověka nejen příjemná, ale i velmi užitečná. Kromě toho nám stromy pomohou i jinak – například ve formě výtažků, odvarů či éterických olejů.

Borovice

Borovice obsahuje éterické oleje, které obsahují antiseptické látky. Vůně borovice působí jako balzám na duši. Pomáhá při únavě, stresu, rýmě a nachlazení.

Dub

Výtažky z dubové kůry léčí kožní onemocnění, mají přímý vliv na fyzickou kondici, upravují krevní oběh. Dubový les působí příznivě na lidi vyčerpané a po operačních zákrocích.

Buk

Čerstvý bukový list přiložený na čelo příznivě působí při silných bolestech hlavy. Je nenahraditelný při migréně, navozuje duševní pohodu a tlumí úzkostné stavy.

Jedle

Mírní záněty, pomáhá také při trávicích potížích. Pokud tento strom obejmeme, vrátí nám vnitřní klid a radost ze života.

Lípa

Odvar z lipových květů léčí infekce horních dýchacích cest, snižuje horečku a podporuje pocení. Pod lípou se také můžete učit – budete soustředění a klidní.

Bříza

Bříza posiluje organizmus, upravuje funkci ledvin, dodává životní sílu a zlepšuje celkovou kondici. Urychluje ale také hojení ran a popálenin.