Erotická povídka
Za pět minut deset jsem otevřel dveře do sousední kanceláře.
,,Tak co, jak se cítíš?“
Štíhlý mladík vyletěl od psacího stolu.
,,Víte, pane inženýre,“ svěřoval se, ,,začínám si myslet, že jsem studoval jiné zemědělství. V praxi to vypadá úplně jinak.“
,,Hlavně to před nikým nepřiznávej,“ pousmál jsem se. Při řeči jsem ustupoval, takže mladý muž mne byl nucen následovat mezi spojovací dveře. ,,Jestli ti můžu poradit…“
,,Samozřejmě,“ pospíšil si.
,,… tak před sebe rozlož mapu, abys viděl, kde který podnik leží a dovedl si představit, co do něj můžeme vrazit.“
V deset hodin vešla do kanceláře Marta. V ruce měla podnos a v obličeji výraz spásného anděla, zase o stupínek spásnějšího než včera.
,,Kájí, přinesla jsem ti chlebíček a kafíčko,“ pronesla tónem snaživé naivky. Dlaní si ze strany zakryla ústa otevřená do ,,ó“, jako by ho tam už měla. Já jí odpovídám tak, že vysunu jazyk stočený do žlábku, jako bych ho měl v jejím žlábku. Takhle jsme si dávali tajní znamení, dokud jsem nezačal mít dost jejího uhánění. To jest do dneška. Protože s tebou, Martičko, se ženit nemíním.
,,Díky, Marti,“ řekl jsem klidně. ,,Představuji ti novou posilu.“
,,Radek,“ uklonil se mladík. Na Martu to udělalo dojem. Na odchodu mi přikázala: Přijdeš!
,,Marta sedí v sekretariátě,“ prohodil jsem lhostejně. ,,Jo, abych to dopověděl, srovnej výsledky hospodaření soukromníků a družstev s investičními požadavky. Dělej si poznámky, kde se ti to bude zdát přetažené.“
,,Jistě pane inženýre.“
,,Titul nech plavat a přestaň mi vykat!“
Mladík zrůžověl.
,,Děkuju, Karle.“
Večer jsem navštívil Martu v jejím bytě. Pomiloval jsem se s ní zdrženlivěji než jindy a zamyšleně se pak oblékal. Ležela ještě nahá v posteli.
,,Co je s tebou, Kájí?“ divila se. ,,Jsi roztržitý. Nezůstaneš do rána?“
,,Víš, co mám práce?“ povzdychl jsem si. ,,Musím dělat po večerech, ten nový mi moc nepomůže.“
Marta ho hájila. Na ní prý udělal docela dobrý dojem.
,,Nevím, jestli máš pravdu,“ řekl jsem pochybovačně.
Nazítří před desátou otevřel dveře mezi kancelářemi Radek. Nadšeně hlásil, že přišel na dva případy, kde rozloha pozemků neodpovídá požadovaným investicím. Pochválil jsem ho.
,,Hledej dál. Kdybys to tak mohl do zítřka dorazit.“
Vnesla se Marta s kávou. Všiml jsem si, jak je upravená. Vyzařovala slibný úsměv. Radek ji sledoval se zjevným okouzlením.
,,Jaká je…Marta?“ odvážil se potom zeptat.
,,Co chceš vědět?“ ušklíbl jsem se. ,,Kde má mateřské znamínko a co vykřikuje v posteli?“
,,Ona něco vykřikuje?“ polkl.
,,Kruci, copak to neznáš?“ zpražil jsem ho.
,,Budu si muset někoho najít,“ zašeptal rozechvěle.
V pátek jsem si vyžádal jeho poznámky. Nechal jsem Radka v nejistotě, neřekl jsem nic. Když mi Marta přinesla kávu a udělala na mě to naše znamení, neodpověděl jsem. Tázavě zvedla obočí a já jsem zavrtěl hlavou.
,,Jak to, že nepřijdeš?“ Z hlasu zněla uražená ješitnost.
Zavřel jsem spojovací dveře mezi kancelářemi, ale netlumil jsem hlas, když jsem se Marty ptal, jestli jí mám vysvětlovat, co musím přes víkend stihnout práce, mám-li v pondělí vyjet do terénu.
,,Myslíš, že to pro mne bude med? Služební vůz je v opravě, to přece víš.
Navenek chápala všechno, dokonce mě politovala. Ale já jsem věděl, že až zůstane sama, propudí se v ní pocit křivdy.
Odpoledne jsem odjel na otcovu chatu a dva dny se tam nudil. Na služební cestu jsem se vydal v pondělí. Patrně v době, kdy Radek zvedl telefon a zavolal do sekretariátu:
,,Martičko, pro mne byste kávu neměla?“
Oficiálně jsem se vrátil až v pátek. Cestou z autobusového nádraží jsem koupil v květinářství kytici bílých růží. Oholil jsem se a převlékl. Navečer jsem zazvonil u Martiných dveří. Jakmile mě uviděla, začala vzlykat.
,,Nezlob se, Kájí, mysli si třeba, že jsem špatná. Víš… Radek mě má rád a já… Zkrátka…“ Pokusila se mi vrhnout do náruče. Nastavil jsem před sebe kytici.
,,Chápu,“ řekl jsem. ,,Vezmi si… na rozloučenou.
Nebyl jsem ještě rozhodnut, jestli Zuzanku, mladičkou účetní z jednoho zemědělského podniku, pozvu už na zítřejší večer, nebo až na víkend. Přemýšlel jsem, zdali mám Radkovi nafackovat, nebo jestli postačí, když na něho nebudu pár dní mluvit. Něco udělat ale musím, aby nevznikl dojem, že jsem mu Martu, která si dělala přílišné nároky, hodil na krk záměrně.
Asi pozvu Zuzanku hned na zítřek. Je to naivní telátko, ale já už se na tohle školení těším.
