Vzpomínám si, že jako malé dítě jsem měla jediný cíl – stát se jednou tak hodnou maminkou, jako byla ta moje. Moje první děťátko byla moje panenka. Vše, co naučila maminka mně, uměla i moje panenka.
V šestnácti jsem prožila první velkou lásku. Jednou si však můj chlapec svlékl kalhoty při dráždění prsty v mé pokladničce a ukázal mi svůj pyj, na který natahoval kondom.
,,Co to děláš?“ vykřikla jsem. ,,Já jsem ještě panna!“
,,No a?“ odpověděl sebevědomě, ,,na panny jsem odborník.“
Rychle jsem si natáhla kalhotky a utekla.
Po maturitě jsem nastoupila jako písařka ve fabrice. Občas mi vypomohl s mojí čičinkou nějaký kolega, ale ti chtěli vždycky postupovat dál, ale to jsem nedovolila. Ostatně o nic jsem nepřicházela. Už mi bylo dvacet a pořád jsem byla panna.
V té době jsem dostala nového šéfa. Ten mi padl do noty, jelikož jsem hledala zkušeného muže, který by mě odborně zbavil panenství, ale který by potom u mě zůstal a stal se tátou mých dětí. Byl to sympaťák, zábavný, šikovný a vzdělaný. Líbil se i mojí nejlepší kamarádce Libušce. Zamilovala jsem se do něho. Byl to ten pravý.
Okamžitě jsem zkrátila sukýnky, zvětšila výstřihy, přestala nosit podprsenku. Každý můj úsměv měl jeden jediný význam: chci tě! A vyhrála jsem! Kamarádka Libuška mi svědčila na svatbě a slíbila jsem jí, že bude kmotřička mých dětí.
Láďa je o deset let starší. Těšila jsem se, že mě brzy obdaruje miminkem. A také jsem se těšila, až mi ukáže, jaký je sex zázrak.
Znalec byl skutečně vynikající. Panenství mě zbavil skuteně bezbolestně. Pak to začlo! Vycvičil si mě pěkně na sex, ale děťátko se stále neohlašovalo. Trvalo to další rok a pořád nic. Uklidnil mě: ,,Neboj, budeme to zkoušet dál, a když to nevyjde, budeme adoptovat děťátko, které hledá hodnou maminku a tatínka.“
,,Ale já chci svoje děťátko!“ rozplakala jsem se.
Po čtyřech letech stále nic. ,,Jiné řešení, než adopci nemáš, Ládíčku?“
,,Mám, dokonce dvě. Buď si necháš přidělit cizího dárce od lékaře nebo si najdeš dárce sama a svedeš ho.“
Okamžitě jsem ho políbila. Poté jsem prohodila: ,,Možná by to šlo, ale musel by být šikovný a chytrý jako ty… a musel bys být u toho. Takže bych ti vlastně ani nebyla nevěrná.“
Na dovolené v Luhačovicích, kde jsem byla se svým manželem, jsme večer v podniku spatřili na podiu krásného černovlasého muže ve fraku, který vypadal jako ministr. Domluvili jsme se tedy s Láďou, že se ho pokusím svést.
Stačilo několi úsměvů a mrknutí oka a už mi pan virtuóz hrál sólo do ouška.
Večer jsem ho přilákala na pokoj s tím, že nás s manželem vzrušuje, když se na mě dívá při souloži s cizím mužem. Pepana, onoho virtuóza to vzápětí hned vzrušilo, na nic nečekal, sundal si kalhoty a začal do mě před manželem bušit. Po dvou týdnech jsem zjistila, že se experiment s Pepanem nepodařil.
Láďa byl nečekaně po tomto aktu mrzutý a skoro se mnou nepromluvil. Doma jsem to říkala Libušce a ona mi na to odpoví:
,,Divíš se mu? Udělala si z něho impotenta a on se pak musel dívat na to, jak ti to dělá cizí chlap.“
,,Ale to přece nebylo obyčejné souložení. Pokoušel se mi udělat děťátko,“ bránila jsem se.
,,Láďa se na to měl dívat, víš jak mu bylo? Pozvi mu nějakou hezkou ženskou a příhlížej, jak se spolu milují.“ dodala Libuška.
,,To není špatný nápad. Aspoň by poznal, jaký jsem charakter. Ale kde takovou ženu najdu, v bordelu?“
,,Rozhlédni se kolem sebe! Třeba některá z tvých kamarádek by ti pomohla,“ napověděla mi.
,,Ty by ses obětovala?“
,,Jaká by to byla oběť? Ládík se mi přece líbil dřív než tobě.“
Domluveno. Příští den nás Libuška navštívila. Kvůli ní byl Láďa zdvořilý i ke mně.
,,Mám pro tebe dáreček. Spal se mnou cizí chlap a ty si se musel na to dívat. Dneska se budu dívat já, jak si to děláš s mojí nejlepší kamarádkou.“
Za malou chvíli jsem tak musela přihlížet, jak si můj muž připravuje kamarádku k milování. Pak jsem dlouho neviděla nic, protože jsem měla slzy v očích. Ona se oddávala Láďovi vskutku vroucně, nejen celým svým tělem, ale i srdcem. Bylo vidět, že po tom vskutku dávno touží. Po chvíli jsem to nevydržela a vykřikla jsem:
,,Tak stačí, Libuško! Zabal dáreček a vrať se domů!“
Odešla pryč a tři měsíce jsme se neviděly. Přece kvůli hloupé žárlivosti neztratím svojí nejlepší kamarádku. Navštívila jsem jí.
,,Co se stalo?“ vyptávala jsem se jí.
,,Nic zvláštního,“ odpověděla mi se šťastným úsměvem. ,,Jsem těhotná. Láďovy spermie jsou stoprocentně spolehlivé.“
Vrátila jsem se domů opilá jejím štěstím a svým neštěstím. Brzy na to mě Láďa poprosil o vážný rozhovor.
,,A je to tady,“ oddechla jsem si. ,,Zabalíš si sám?“
Ano, odstěhoval se opravdu k ní. Pak přišel rozvod a po několika týdnech jejich svatba. Za čas se jim narodila dvojčata. Kluk dostal jméno po tatínkovi a dcerka po tetě, která se o jejich narození tak moc zasloužila – Vlastička. Já se totiž – to jsem zapomněla říct – jmenuji Vlasta!
