Potrava pro duši

  Současnost se mnoha lidem jeví jako moderní a tento moderní způsob života přijímáme bez toho, abychom se nad vším více zamýšleli. Potřebovala ale naše prababička psychoterapeuta? Byla alergická na zvířecí srst, pyly a prach? Jistě, že ne. Protože naše prababička i její babička pociťovaly stejně, jako ostatní lidé, řád přírody. Jejich duše byly uspokojovány tradicí, rituály a mýty. Nejsme lepší, je to jen iluze, kterou si dopřáváme a které bez výhrad věříme. Věda nám dala možnosti, které byly dříve jen fikcí, jenže v nás zakrněla vzájemná úcta a láska, což je hlavní potrava lidské duše. Naše tělo má co jíst, to je sice pravda. Opět je tu ale otázka, za jakou cenu? Za cenu alergenů a poškozování imunitního systému, protože bez chemie se potraviny prakticky nevyrábějí. Když se dralo po večerech peří, lidé si vyprávěli, poslouchali se navzájem. Dnes hltáme monitory počítačů, konverzujeme prakticky jen na sociálních sítích a necháme se ukonejšit televizní obrazovkou, kterou přepínáme ovladačem z jednoho kanálu na druhý. Jak snadné je udělat z člověka manuálního robota bez přemýšlení a citů. Možná právě „doba koronavirová“ nám pomůže k tomu, abychom začali více přemýšlet. Čas, který jsme získali, může jednak alespoň trochu pomoci uzdravit přírodu, ale také nás. Přestali jsme nakupovat v rychlém občerstvení, začali jsme si víc uvědomovat, že síla lásky je daleko větší, než plné kapsy peněz. Zkusme na to nezapomenout ani poté, co nám bude zase trochu lépe. Važme si přátelství a všeho, čím se naše duše naplní. Jedině tak budeme moci říct, že jsme prožili kvalitní a plnohodnotný život.