Dva lidé, dva stejné názory. Když žijete s někým, kdo jinak přemýšlí, mnohdy se stane, že nenajdete společnou řeč. Chcete-li spolu ale vycházet, musíte dojít k nějakému kompromisu. Ne vždy se dá dojít ke kompromisu přímou cestou, někdy je ten hlas prostě zvednout potřeba. Ne ale tak, že nevyslechnete názor toho druhého a budete ho překřikovat tím svým. Prostě jen jasně a nahlas řeknete to, co říci chcete a necháte druhou stranu, aby se k tomu vyjádřila a řekla také svoje argumenty. Zásadní věc je ta, že nikdo vám do hlavy nevidí, čili ani partner ne. Pokud budete v sobě dusit slova, můžete se cítit nevyslyšeni, což se odrazí i na vaší náladě a společném soužití.
Pokud chcete něčeho dosáhnout, rychlé hádky se nebojte. Někdy se totiž stane, že ten druhý vaši klidnou řeč neposlouchá, můžete mít pocit, že „házíte hrachem o zeď“. Pokud trochu přidáte na intonaci, partner alespoň zaregistruje, že chcete něco říct, něco prosadit. Jen mějte na paměti, že hádky nesmějí být na každodenním pořadu dne. Platí tady úsloví, že čeho je hodně, toho je prostě příliš…
