Přítelkyně tma

Erotická povídka

   Dlouhé zimní večery v člověku vyvolávají touhy po intimitě černé hodinky. Zapomíná se při nich na pracovní honičku dne, zahlazují se stopy únavy a v duši panuje zvláštní pocit smířlivosti a touhy po klidu.

   Po návratu z práce jsem připravovala kávu. Můj partner Tomáš seděl na kuchyňské židli a pozoroval mne.

   Jak jsem před něj stavěla na stůl šálek kávy, uchopil mne za boky a přitáhl si mne na klín. Bylo to nečekané, ale milé a příjemné. Docela ráda jsem dosedla na jeho kolena a přijala polibek na své rty.

   Byla to taková zvláštní chvíle, jakou může nabídnout pouze podvečerní soumrak. Tomáš mne něžně líbal a potom mi položil ruku na prsa. Mazlivý, jemný a velmi příjemný dotek mne dostal do milostné nálady. Uchopila jsem jej za hlavu, polibek mu vrátila a poddávala se sílícímu vzrušení. Uvítala jsem, když mi rozepl halenku a vklouzl rukou dovnitř. Už dávno se mne takto za šera nedotkl, protože se skoro vždy doma milujeme při světle.

   Šero ještě víc zhoustlo, když mi halenku rozepnul úplně. Odhodila jsem ji na vedlejší židli, povstala, rozkočila se a posadila na jeho kolena. Sukně se mi samozřejmě vysoko vyhrnula a bílé podvazky spolu s bělostí punčoch vystoupily z temnoty. Držela jsem Tomáše za hlavu, tiskla jeho čelo do žlábku mezi svými ňadry a každým kouskem svého těla cítila, jak jeho ruce stoupají po mých stehnech nahoru.

   Tomášovy prsty konečně vklouzly pod úzký proužek látky. Přirazila jsem klínem na jeho prsty. Potěšilo mne, že se jeden z nich odvážil dál. Cítila jsem dráždění jako výzvu a nebránila se jí.

   Tomáš měl stále hlavu mezi mými ňadry, ale už jsem ji k sobě netiskla, protože jsem ruce spustila na řemen u jeho kalhot. Přišlo to na nás všechno tak nečekaně a rychle, že jsme se ani nesvlékali.

   To už byla v kuchyni téměř tma. Seděla jsem na Tomášovi, tlačila jej na opěradlo a cítila, jak hluboko do mě proniká. Když mým tělem projel první záblesk orgasmu, přitiskla jsem se k Tomášovi a se zavřenýma očima vychutnávala ten vzácný okamžik. Cítila jsem jeho horkost.

   Po takovém krásném vyvrcholení jsme chvíli odpočívali a povídali si o všem možném. Pak jsme vstali a šli jsme se vykoupat. Ovšem on byl ještě stále v ráži, tak do mne vstoupil, když jsem se opřela o vanu a vystrčila na něj zadek.

   To milování za plného světla už zdaleko nemělo ten romantický náboj, ale bylo už spíše drsným soubojem kdo s koho. Ale, když jsme dosáhli vyvrcholení, byli jsme stejně vítězi oba dva…

Výměna

Erotická povídka

   Za pět minut deset jsem otevřel dveře do sousední kanceláře.

,,Tak co, jak se cítíš?“

   Štíhlý mladík vyletěl od psacího stolu.

   ,,Víte, pane inženýre,“ svěřoval se, ,,začínám si myslet, že jsem studoval jiné zemědělství. V praxi to vypadá úplně jinak.“

   ,,Hlavně to před nikým nepřiznávej,“ pousmál jsem se. Při řeči jsem ustupoval, takže mladý muž mne byl nucen následovat mezi spojovací dveře. ,,Jestli ti můžu poradit…“

   ,,Samozřejmě,“ pospíšil si.

   ,,… tak před sebe rozlož mapu, abys viděl, kde který podnik leží a dovedl si představit, co do něj můžeme vrazit.“

   V deset hodin vešla do kanceláře Marta. V ruce měla podnos a v obličeji výraz spásného anděla, zase o stupínek spásnějšího než včera.

   ,,Kájí, přinesla jsem ti chlebíček a kafíčko,“ pronesla tónem snaživé naivky. Dlaní si ze strany zakryla ústa otevřená do ,,ó“, jako by ho tam už měla. Já jí odpovídám tak, že vysunu jazyk stočený do žlábku, jako bych ho měl v jejím žlábku. Takhle jsme si dávali tajní znamení, dokud jsem nezačal mít dost jejího uhánění. To jest do dneška. Protože s tebou, Martičko, se ženit nemíním.

   ,,Díky, Marti,“ řekl jsem klidně. ,,Představuji ti novou posilu.“

   ,,Radek,“ uklonil se mladík. Na Martu to udělalo dojem. Na odchodu mi přikázala: Přijdeš!

   ,,Marta sedí v sekretariátě,“ prohodil jsem lhostejně. ,,Jo, abych to dopověděl, srovnej výsledky hospodaření soukromníků a družstev s investičními požadavky. Dělej si poznámky, kde se ti to bude zdát přetažené.“

   ,,Jistě pane inženýre.“

   ,,Titul nech plavat a přestaň mi vykat!“

   Mladík zrůžověl.

   ,,Děkuju, Karle.“

   Večer jsem navštívil Martu v jejím bytě. Pomiloval jsem se s ní zdrženlivěji než jindy a zamyšleně se pak oblékal. Ležela ještě nahá v posteli.

   ,,Co je s tebou, Kájí?“ divila se. ,,Jsi roztržitý. Nezůstaneš do rána?“

   ,,Víš, co mám práce?“ povzdychl jsem si. ,,Musím dělat po večerech, ten nový mi moc nepomůže.“

   Marta ho hájila. Na ní prý udělal docela dobrý dojem.

   ,,Nevím, jestli máš pravdu,“ řekl jsem pochybovačně.

   Nazítří před desátou otevřel dveře mezi kancelářemi Radek. Nadšeně hlásil, že přišel na dva případy, kde rozloha pozemků neodpovídá požadovaným investicím. Pochválil jsem ho.

   ,,Hledej dál. Kdybys to tak mohl do zítřka dorazit.“

   Vnesla se Marta s kávou. Všiml jsem si, jak je upravená. Vyzařovala slibný úsměv. Radek ji sledoval se zjevným okouzlením.

   ,,Jaká je…Marta?“ odvážil se potom zeptat.

   ,,Co chceš vědět?“ ušklíbl jsem se. ,,Kde má mateřské znamínko a co vykřikuje v posteli?“

   ,,Ona něco vykřikuje?“ polkl.

   ,,Kruci, copak to neznáš?“ zpražil jsem ho.

   ,,Budu si muset někoho najít,“ zašeptal rozechvěle.

   V pátek jsem si vyžádal jeho poznámky. Nechal jsem Radka v nejistotě, neřekl jsem nic. Když mi Marta přinesla kávu a udělala na mě to naše znamení, neodpověděl jsem. Tázavě zvedla obočí a já jsem zavrtěl hlavou.

   ,,Jak to, že nepřijdeš?“ Z hlasu zněla uražená ješitnost.

   Zavřel jsem spojovací dveře mezi kancelářemi, ale netlumil jsem hlas, když jsem se Marty ptal, jestli jí mám vysvětlovat, co musím přes víkend stihnout práce, mám-li v pondělí vyjet do terénu.

   ,,Myslíš, že to pro mne bude med? Služební vůz je v opravě, to přece víš.

   Navenek chápala všechno, dokonce mě politovala. Ale já jsem věděl, že až zůstane sama, propudí se v ní pocit křivdy.

   Odpoledne jsem odjel na otcovu chatu a dva dny se tam nudil. Na služební cestu jsem se vydal v pondělí. Patrně v době, kdy Radek zvedl telefon a zavolal do sekretariátu:

   ,,Martičko, pro mne byste kávu neměla?“

   Oficiálně jsem se vrátil až v pátek. Cestou z autobusového nádraží jsem koupil v květinářství kytici bílých růží. Oholil jsem se a převlékl. Navečer jsem zazvonil u Martiných dveří. Jakmile mě uviděla, začala vzlykat.

   ,,Nezlob se, Kájí, mysli si třeba, že jsem špatná. Víš… Radek mě má rád a já… Zkrátka…“ Pokusila se mi vrhnout do náruče. Nastavil jsem před sebe kytici.

   ,,Chápu,“ řekl jsem. ,,Vezmi si… na rozloučenou.

   Nebyl jsem ještě rozhodnut, jestli Zuzanku, mladičkou účetní z jednoho zemědělského podniku, pozvu už na zítřejší večer, nebo až na víkend. Přemýšlel jsem, zdali mám Radkovi nafackovat, nebo jestli postačí, když na něho nebudu pár dní mluvit. Něco udělat ale musím, aby nevznikl dojem, že jsem mu Martu, která si dělala přílišné nároky, hodil na krk záměrně.

   Asi pozvu Zuzanku hned na zítřek. Je to naivní telátko, ale já už se na tohle školení těším.

Léčivé účinky fenyklu

Stejně jako semena fenyklu mají jeho řapíkaté listy řadu léčivých účinků. Pomáhají rozpouštět hleny, povzbuzují činnost zažívacího traktu, zmírňují zápach z úst a působí močopudně. Díky vysokému obsahu vitamínu C, aminokyselin a stopových prvků pomáhají posilovat imunitu. Jsou bohaté také na železo a draslík. Fenykl je vynikající dietní a detoxikační prostředek – váže na sebe tuky a jedovaté látky. Držíte-li dietu, fenykl do svého jídelníčku určitě zařaďte. O detoxikačních a zeštíhlujících účincích fenyklu věděli už lidé ve středověku. Římanky si pro udržení štíhlé linie často připravovaly fenyklový salát. Mniši zase před bohoslužbou přežvýkávali listy fenyklu – věřili totiž, že pomáhá mírnit kručení v žaludku. Fenykl uctívali nejen staří Římané, ale i Řekové a Egypťané. K nám se fenykl dostal díky benediktínům, kteří jej užívali zejména při zažívacích potížích. Nejsou známy žádné kontraindikace použití fenyklu. Nedoporučuje se však užívat jej během těhotenství. Neměl by se používat jako lék po dobu delší než dva týdny. Při přetrvávajících trávicích problémech či potížích dýchacího traktu je třeba ale vždy vyhledat lékaře.

Učitelka

Erotická povídka

   V neděli odpoledne se jako zaměstnanec zotavovny loudám k výčepu na jedno orosené pivko k obědu. A právě když procházím okolo recepce, přihrnou se tam asi dvě desítky školáků, které přivezl autobus a na starosti je má mladičká, trochu baculatá učitelka. Pojednou se tam objeví další učitelka, odhadem tak čtyřicetiletá. Ovšem na rozdíl od té první je štíhlá jako proutek, ve vypasovaných riflích má hezkou prdýlku a zepředu nepřipomíná žehlící prkno. Ba naopak má dva krásné nepřehlédnuté pahorky.  Zkrátka je moc hezká a navíc energická, takže mžikem zjedná pořádek. Ale vždyť ona vypadá stejně jako moje učitelka češtiny a tělocviku na učilišti, jenomže ta měla blond vlasy, kdežto tahle je má černé jako havraní křídlo. Proto se jí trochu s rozpačitým úsměvem zeptám:

   ,,Nezlobte se, ale hodně mi připomínáte mojí bývalou třídní učitelku z Hradiště, kam jsem chodil na učiliště. Ale to už je skoro deset let.“

   ,,Jedenáct, Toníku. Já jsem tě poznala okamžitě,“ ukáže v úsměvu bezvadný chrup. ,,Kdepak jsi se tady vzal? Taky se rekreuješ?  To je ale náhoda, že jsme se po tolika letech potkali trovna tady,“ mluví a je vidět, že má z toho setkání s bývalým žákem radost.

   Kdeže já a rekreace! My tady i s manželkou pracujeme. Jenže představit vám ji nemůžu, ona je od včerejška v nemocnici. Ale nic vážného to není, jenom má trošku zvýšený tlak. A protože za necelé dva měsíce čekáme přírůstek do rodiny, tak si ji tam na pár dnů pro jistotu nechali,“ uvedu učitelku do obrazu. Za chvíli se mě zeptá:

   ,,Tondo, raději nám ukaž, kudy se dostaneme s tímhle stádečkem k chatkám, kde budeme trávit příštích čtrnáct dnů a nocí. Liduško, vezmi všechny klíče a vy ostatní pojďte za mnou a tímhle pánem, který nás tam zavede!“ Křikne velitelsky a celý houf drobotiny se vyhrne za námi.

   Je to jenom několik desítek kroků k řadě bungalovů, kde se dá s trochou skromnosti bydlet i v zimě. Proto na skeptickou poznámku své bývalé třídní, že tam děti zmrznou na rampouch, odpovím drzou poznámkou:

   ,,Ale vám se to, paní učitelko, stát nemůže. Za to, že jste mi nedala z češtiny na vysvědčení kouli, jsem ochotný každou noc vác zahřát vlastním tělem.“ A potom s napětím čekám, co odpoví. Vždyť při manželčině rizikovém těhotenství jsem neměl ženskou nejmíň dva měsíce.

   ,,Ty si nějak troufáš, Toníku. Ale nezapomeň, že tam budeme spát obě,“ řekne po chvilce přiškrceným hlasem. ,,Možná po večeři přijdu do restaurace na dvojku bílého.“

   Teprve těsně před osmou, když už mají rekreanti po večeři, sejdu dolů. Můj idol z mládí tam ještě není, ovšem než najdu volný stůl, dorazí.

   ,,To jsem rád, paní učitelko, že jste přišla!“ Řeknu po pravdě. Ale ona mě opraví:

   Jmenuju se Ivana, ale to ty přece dávno víš. Tak objednej víno a můžeme si připít na tykání,“ navrhne bez otálení a já kývnu na pingla, ať přinese celou láhev ryzlinku.

   Příjemně se s Ivankou rozpovídáme, dozvím se, že je rozvedená. Doliju jí další skleničku, a za chvíli máme v sobě dva litry. Tak zkusmo sáhnu rukou pod okraj ubrusu, kde nahmátnu její štíhlé stehno. Tentokrát už nemá rifle, nýbrž dlouhou sukni, ale s rozparkem, takže vzápětí už mám prsty tam, kde se nohy setkávají.

   ,,Ivanko, pojďme odsud! Třeba ke mně na ubytovnu, tam budeme mít klid a pohodlí,“ prohodím trochu opile a rozhicovaná kantorka se kupodivu nedá dvakrát pobízet.

   A tak ani ne po dvou hodinách už ležíme osprchovaní na čistě povlečené válendě. Ivana má pod zadečkem podložený polštář a spokojeně vrní. Zřejmě také držela dlouho sexuální půst.

   ,,Tondo, věříš mi, že jsem ještě nikdy nesouložila se svým žákem? Ačkoliv jsem po tom občas toužila, a to dokonce i po tobě,“ svěří se mi. ,,Já po dvou týdnech nakonec odjedu, tobě přijede manželka a život půjde dál,“ dodala smířeným hlasem.

   Škoda, že všechno hezké jednou skončí. Mě na přítulnou noc s paní učitelkou zůstala pouze krásná vzpomínka.

Zdravý jako rybička

Budete-li jíst ryby, bude se vás držet zdraví. Alespoň tak jsme to všichni vždycky slýchávali a je na tom mnoho pravdy. Ryby jsou potravinou, která se jedla už za dávných dob. Všade byl totiž nějaký ten potok, řeka nebo dokonce moře. A tak není divu, že byly ryby vždy i základem obživy, protože se daly\ nachytat a nalovit i ve velmi chudých krajinách. U nás se ve středověku jedly ryby především v době půstu, a bylo jich u nás tehdy hodně. V každém roce bylo 52 pátků a řada dalších postních dní a období. Církev tehdy na dobu půstu dbala dosti přísně – během něj se nesmělo jíst nejenom maso, ale ani vejce. Ani na sádle nebo na másle se nemohlo vařit a péct, jenom na oleji. Postním jídlem byl například semenec. Semenec bylo konopné semínko, a pak taky mák. Kdo však na to měl, ten se ani v období půstu neomezoval. Takovým uznávaným postním jídlem byly nejenom ryby, ale i raci, hlemýždi, a ústřice. I ti nejchudší si dopřávali rybí jídlo. Z knihy do knihy se u nás opisuje podmínka středověké čeledi, aby neměla častěji než jednou do týdne lososa. Bohatí a vznešení dávali přednost štikám před kapry. Dost často se píše o rybě zvané lampreda, což byla zřejmě okatice nebo mihule. Jedli se úhoři, i když o nich tehdejší doktoři neměli nejlepší mínění. Velmi často se ryby stahovaly z kůže a ta se pak plnila různou směsí ze sekaného masa. K rybám se dělávaly často sladké omáčky nebo omáčky z perníku. Ryby byly, jsou a budou zdravé, proto by se měly v našem jídelníčku vyskytovat i dnes. A to nejen na Štědrý den, ale minimálně dvakrát do týdne.

Sváteční chvíle- erotická povídka

Již dva roky provádíme se známými o jednom vánočním svátku skupinové milování při svíčkách. Ale abych nepředbíhala, tak musím nejdříve vysvětlit, jak jsme k tomu dospěli.

   Asi tři roky po sobě jsme šli sami dva už bez dětí, o vánočních svátcích do přírody, kde mě manžel proháněl po kopcích, lukách a podél řek. Manžel pak dostal nápad a přemluvil asi o dva roky staršího kolegu v práci, Václava, aby šel s manželkou Věrou s námi, že se jim to bude určitě líbit. Sraz byl na nádraží, neboť se manžel chtěl před svým kolegou a jeho ženou blýsknout a vybral trasu na deset kilometrů vzdálený vrch.

   Když jsme se pokochali výhledem, tak jsme sešli kopec dolů, kde jsme znaveni zakotvili v malé hospůdce. Dali jsme si na osvěžení grog a tlačenku s cibulí.

   ,,Příští rok jdeme s vámi zase, pokud budete chtít. Můj Vašek je tak trochu pecivál, ale když já řeknu, že se půjde, tak to nikdo nezmění.“ Bylo vidět, že manželův kolega je silně pod pantoflem. A protože na manželčin výrok nijak nereagoval, bylo mi jasné, že mu to tak asi vyhovuje.

   Po příjezdu domů jsem byla sice unavená, ale vypitý alkohol ve mně naakumuloval sexuální touhu, takže jsem svého muže pěkně svedla.

   No a před dvěma roky se to právě stalo. Šli jsme opět na Štěpána s našimi již důvěrnými známými na výlet. Na zpáteční cestě jsme se stavili, jako pokaždé, v jedné hospůdce na kraji města, abychom se trochu občerstvili. Když jsme tak seděli a popíjeli víno, najednou z Vaška vylezlo, že budou mít v lednu s Věrou pětadvacáté výroční svatby a že nás chtějí na oslavu pozvat.

   ,,To musíme trochu oslavit již dneska, ale nezůstaneme zde. Zvu vás do příjemnějšího prostředí k nám.“ Ani se mě nezeptal manžel, co já na to.

   Dorazili jsme k nám, vyndala jsem z lednice pár chlebíčků z včerejšího dne a docela dobře jsme se začali bavit při láhvi whisky. Najednou mě Vašek a můj muž objímali. Dost mě Venca překvapil, když mě zničehonic vzal za moje prsa. Nebránila jsem se a určitě si připadal jako v jiném světě, neboť jeho žena je plochá. Pak mi je vysvobodil z podprsenky a ožužlával mi je dokola. Snažila jsem se mu dostat do poklopce a při tom mu koukla přes rameno a všimla si, jak můj manžel pígluje na zemi již Věrku ostošest. Venca se však ještě nenabažil mými ňadry, proto jsem ho začala svlékat a zároveň stahovat své kalhotky, abych vše urychlila, krásně jsme se milovali.V tom jsem zaslechla svého muže jak říká:

   Začala jsem na manželovi vyzvídat, jak se to mohlo stát, že jsme si vyměnili partnery a že došlo i k samotnému milování. Pak mi ovšem přiznal, že to jednou v práci domluvili s Vaškem a jen čekali na vhodnou příležitost…

Domácí tinktura z jinanu

Domácí tinktura se soma neztratí nikdy. Ginkgo biloba, které se česky říká jinan dvoulaločný, je dvoudomý opadavý strom pocházející z Číny. Na jaře a v časném létě se sbírá list, v medicíně se však využívají i plody v plné zralosti. Obsahové látky v jinanu rozšiřují cévy, preventivně se užívá proti náhlým mozkovým příhodám, proti infarktu myokardu, i proti poškození buněk vznikající při degenerativních nemocích spojených se stářím, otocích mozku či závratích. Podává se bu´d ve formě krátce vařeného odvaru nebo ve formě tinktury.

Tinktura pro vnitřní použití

Dvě hrsti listů nakrájíme najemno a zalijeme 3 dl 60 % lihu. Necháme louhovat dva týdny na teplém místě, denně protřepeme. Po této době přecedíme do tmavé sklenice a užíváme 3krát denně 10 až 15 kapek.