Category: Leden 2021

Teď je třeba se zmínit o tom, že podobné složení mají i parfémy a toaletní vody. Abychom se nemuseli vzdávat naší oblíbené vůně, stříkejme ji na šaty, ale ne na holé tělo. Pokud použijeme do podpaží přírodní deodorant (a samozřejmě nebudeme zanedbávat hygienu) a na šaty si pak dáme několik kapek oblíbeného parfému, nic s tím nepokazíme. Nejde přece o to vyhýbat se vůním, ale zdravotním rizikům.

Rozdíl mezi deodorantem a antirespirantem

Mnoho lidí také neví, jaký je rozdíl mezi deodorantem a antirespirantem. Pojďme si to pro jistotu ujasnit. Deodorant především mírní nepříjemné pachy. Účinku je dosaženo pomocí alkoholu a antibakteriálních látek. Tyto látky likvidují bakterie rozkládající pot a zastavují jejich růst. Potlačují se částice pachu a tím se potlačuje i nepříjemná vůně. Antirespirant pak zamezuje tvorbě potu. Obsahuje hliníkové soli, které zužují kanálky, jimiž se pot dostává na povrch kůže. Potní žlázy pak díky tomu vylučují méně tekutiny.

S nadměrným pocením pomohou i homeopatika

Potíme-li se příliš a téměř nic nepomáhá, můžeme zkusit i homeopatika. Aethusa cynapium dobře působí při pocení hlavy, třísel a slabin. Pomáhá hlavně při „studeném“ potu. Potíte-li se hlavně v noci a budíte se propoceni, je doporučováno Arsenicum jodatum. Potíte-li se při námaze, je vhodné homeopatikum Natrium muriaticum. Sepia je pak nápomocna lidem, kteří se silně potí na nohách, hlavně mezi prsty.

Na co si dát pozor

Více se potit může znamenat dehydrataci

Nadměrné pocení může být pro člověka škodlivé a může se dostavit dehydratace. Proto je důležité dodržovat pitný režim. Během léta pijte vlahé čaje a přírodní šťávy, které vás nejvíce osvěží. I když budete pracovat na důležitém projektu, je potřeba se na chvíli zastavit a napít se.

Jednou z nejstarších léčebných terapií byla léčba pomocí pijavic. Ve středověku byla využívána zvláště na venkově, ale první zmínky o ní pocházejí už od starých Egypťanů, používali ji Aztékové, Mayové nebo Řekové. „Návrat pijavic“ začal v 80. letech 20. století. Díky substanci ze slin umožňují pijavice spojování přerušených jemných žilek bez rizika vzniku krevních sraženin. Terapie pijavicemi tak slavila svůj úspěch a byla zařazena do možností léčby v úrazové a plastické chirurgii. V současnosti se tato na pohled drasticky vypadající léčba prožívá svůj comeback, praktikuje v poněkud pozměněné podobě, ale princip zůstává stejný. Prostě to, co se kdysi dávno objevilo, se opět v jisté formě používá. A i když tato léčba nevypadá zrovna vábně, jsou lidé, kteří na ni nedají dopustit.

Potit se je lidské a v letní sezóně je pot vidět na každém z nás. Pot nám zjednodušeně řečeno pomáhá ochlazovat povrch kůže a tím i celý organismus. Apokrinní žlázy se u člověka nacházejí převážně v podpaží, v tříslech a kolem bradavek. Aktivní se stanou až během puberty. Pot z těchto žláz obsahuje bílkoviny a tuky, které jsou živnou půdou pro bakterie žijící přirozeně na povrchu kůže. Rozkladem těchto složek vznikají aromatické látky, které jsou příčinou tělesného pachu, jenž může být vnímán jako nepříjemný zápach. V letních měsících se pocení nevyhneme, kdo by ale chtěl nepříjemně zapáchat a odrazovat tak všechny okolo od své přítomnosti? Mnohdy se nevyhneme podobnému zážitku v autobusech, v práci, ale když nám ještě „nevoní“ partner, to už přímo zavání partnerskou krizí. Co když na tom ale nejsme nejlépe ani my a vůbec si to neuvědomujeme? Určitě ne, protože jsme čistotní a používáme deodoranty. Nemůžeme si s nimi ale ublížit?

  O škodlivosti některých chemikálií víme, přesto se většinou drogeriím a kosmetikám obloukem nevyhýbáme. A bez přemýšlení je nakupujeme a nakupujeme. Samozřejmě se dnes už nemůžeme držet pořekadla, že chlap má „vonět“ potem. V takovém případě bychom v dnešní době asi vymřeli. A co nám tedy v deodorantech nejvíce škodí? Hliník!

Není hliník jako hliník

Zkusme sáhnout po přírodním deodorantu. I tak si ale buďte jisti, že ne každý nám sedne na první pokus. Mnohdy jich musíme vystřídat vícero, než naše tělo řekne „ano“. Přírodní krystalový deodorant je vyrobený z kamence draselného, nebo jde o deodoranty syntetické. Odborně se nazývají síran draselno-hlinitý a síran amonno-hlinitý. Kamenec draselný je podvojná sůl kyseliny sírové a je dobře rozpustný ve vodě. Má výborné antiseptické účinky, což je vlastnost pro deodoranty nepostradatelná. V „přírodním“ kamenci je aluminium stejně jako u „chemických“ deodorantů, rozdíl je ale ve velikosti molekul. Přírodní hliník je má větší a neprochází skrze póry. Ty ostatní zabraňují přirozené detoxikaci organismu, vstřebávají se do krevního řečiště, uzavírají póry a může také dojít k zánětu potních žláz. Dalším hliníkem používaným v konvenční kosmetice je Aluminium chlorid. Ten je toxický, neurotoxický, způsobuje změny proteinů a genů a bývá spojován se vznikem rakoviny. Jde o silný alergen, který způsobuje záněty a rozvoj plísní. V přírodní kosmetice se používá síran draselno-hlinitý, který byl schválen v certifikované přírodní kosmetice. Holíme-li si podpaží, měli bychom být zvláště opatrní na to, co si do podpaží stříkáme. Vyhneme se tak nejen ekzémům a začervenání, ale i dalším zdravotním komplikacím. Existují i deodoranty s nízkým obsahem hliníku či bez obsahu hliníku, nesmíme ale zapomínat číst to, co přípravek obsahuje. U potravin jsme si na to ve většině případů už zvykli, u kosmetiky nám to ještě dělá problémy. 100 % účinný přírodní deodorant nebrání přirozeným funkcím pokožky a neobsahuje škodlivé látky.

  V Rusku se začátkem minulého století děly neuvěřitelné věci. Ničím výjimečným nebyly ani pokusy na lidech. Ovšem v tak bizardním stylu, že to mnohé z nás udivuje a překvapí. Rusko se totiž snažilo o „výrobu nadčlověka“, který se měl narodit křížením člověka a opice. Zdá se vám to morbidní? V tehdejší době to morbidní nebylo, dokonce se tak mělo stát „oboustranně“, čili do opičí samičky se měly vložit mužské spermie a do žen spermie opičího samce. A jak to vlastně celé začalo?

  Hlavním zastáncem této myšlenky byl ruský vědec Ilja Ivanovič Ivanov, který se mezidruhovým křížením po léta zabýval. Podařilo se mu zkřížit zebru s koněm, proto se domníval, že něco podobného je možné i u lidí a opic. A štěstí mu v tomto směru v roce 1925 přálo, protože jeho mecenášem se stal sám Josif Stalin. Právě od něho dostal tak vysoký grant (činil v přepočtu téměř 3 miliony korun), díky kterému se mohl vydat do Afriky. Právě Afrika byla podle Ivanova strategickým místem, kde se podle něj měly pokusy vydařit. V africké Guinei se snažil získat ke svému pokusu domorodé ženy, ale žádná k tomu nebyla svolná, což bylo pro Ivanova velkým zklamáním. Orangutan jménem Tarzan, který byl připravený ujmout se „otcovství“, se proto zatím dárcem spermatu nestal. Ivanovi se podařilo inseminovat alespoň tři šimpanzí samice, ale ani jedna z nich nezabřezla. V té době se ještě nevědělo, že podobné spojení vůbec není možné, to prokázala věda až mnohem později.

  Ivanov se zklamaně vrátil do Gruzie, ale svojí myšlenky se ani nadále nevzdával. To, co se nepovedlo v Africe, se zdálo být v Gruzii více reálné a žena se k těmto pokusům našla. Ženám bylo přislíbeno, že budou dostávat po dobu 1,5 roku velmi dobrý plat, který se rovnal platu, který pobírali v tehdejší době inženýři. A samozřejmě se jim tato myšlenka vkládala do hlavy s tím, že udělají něco výjimečného pro svůj národ a svou vlast. Jedné z žen se prý dokonce zamlouvala myšlenka, že přivede na svět zcela nové stvoření a s pokusem souhlasila. V té době ale orangutan Tarzan zemřel a pokusy se nikdy neprovedly. I když, možné bylo v tamním Rusku všechno.

  Položme si nyní otázku, kdo to vůbec Ilja Ivanovič Ivanov byl. Vědec, nebo blázen? V roce 1896 absolvoval Charkovskou univerzitu a v roce 1907 se stal řádným profesorem. Několik let studoval v zahraničí, absolvoval teoretická i praktická školení v Pasteurově ústavu v Paříži. Pracoval jako vědec v přírodní rezervaci Askania-Nova, v letech 1917 až 1921 a 1924 až 1930 ve Státním institutu experimentální veterinární medicíny v letech 1928 až 1930 v Moskevském vyšším institutu zootechniky. V chovu koní dokázal, že technika umělého oplodnění umožní, aby jeden hřebec oplodnil až 500 klisen, což ve své době samozřejmě vzbudilo rozruch a upoutalo pozornost k jeho osobě. Na jaře 1930 byl Ivanov na veterinárním institutu podroben politické kritice. Nakonec byl 13. prosince 1930 uvězněn. Byl odsouzen k pětiletému vyhnanství v Alma Atě, kde pracoval v Kazašském veterinárně zoologickém institutu až do smrti. Zemřel na mozkovou mrtvici 20. března 1932 a ruský národ tak přišel o významného vědce. Či to byl jenom blázen, který svoje sci-fi představy praktikoval v realitě tamějšího světa? Na druhou stranu můžeme být rádi, že s Ivanovem odešla i myšlenka na nové „superlidi“ a žádný ruský ani jiný profesor se už něco podobného nikdy nepokoušel.

K ucpávání mazových žláz dochází pod povrchem kůže, proto žádné čištění nepomáhá. Důležité je čistit kůži co nejšetrněji, pokud totiž budete kůži kosmetickými přípravky co nejvíce odmašťovat, mazové žlázky se budou snažit co nejvíce znovu produkovat maz a zanítí se. Dostali byste se tak do začarovaného kruhu. U léčby musíte mít trpělivost. Toto onemocnění souvisí s činností nadledvin, které pomáhají regulovat hormonální systém v těle a orgánově spadají pod ledviny. Na začátku léčby nejprve čtyři týdny užívejte ledvinový čaj. Další čtyři týdny potom užívejte čaj na zlepšení látkové výměny. Z jídelníčku vylučte mléko a mléčné výrobky. Maso jezte jen 2krát týdně, žádné hranolky či hamburgery, žádná průmyslově zpracovaná jídla.

  Používejte řeřišnici, ta dobře pročišťuje a je vhodná zejména do salátů. Místa postižená akné si omývejte odvarem z mladých výhonků a listů maliníku. Hrst se vhodí do vroucí vody (300 ml), vaří se deset minut, louhuje 15 minut. Pak scedit.

  Problémy má většina lidí i s vlasy. U vlasů je vaše pokožka stažená většinou stresem, vlastně pokožka dusí vlasovou cibulku a vlas, který nemá dostatečnou výživu, vypadne. Někdy jde i o malou dysfunkci v hormonální oblasti, což má na vypadávání vlasů také vliv. Vlasovou pokožku každé ráno a večer jemně masírujte a poklepávejte prsty nebo masírujte jemným kartáčem. Přijímejte také více vitaminu A a vitamin C.

Oba principy jsou principy polarity, ve kterých je v taoismu vysvětlována podstata věcí a jevů. Tyto dva protichůdné prvky spolu podle této filosofie neustále soupeří, avšak jeden nemůže existovat bez druhého. Existují ve všech procesech v přírodě. Vnitřní boj těchto prvků se projevuje formou životní energie čchi.

• Princip Jin, ženský princip, obsahuje podle taoistů vše negativní: tmu, noc, chladno, hmotu, klid. Principu Jin příslušejí tzv. plné orgány, jejichž úkolem je resorpce, zpracovávání a ukládání látek: srdce, plíce, slezina, ledviny, játra, obal srdce.
• Princip Jang, mužský princip, obsahuje vše kladné: světlo, den, teplo, energii, aktivitu, funkci, pohyb. Principu Jang příslušejí tzv. duté orgány, jejichž úkolem je příjem živin z prostředí, jejich příprava k resorpci a evakuační funkce: žaludek, žlučník, močový měchýř, tenké a tlusté střevo, cévní systém, tři ohřívače.

Každý orgán má podle své fyziologické funkce určitý podíl Jin a Jang. Oba tyto principy v sebe navzájem přecházejí, transformují se. Jang jako denní princip nastupuje o půlnoci, poté přibírá na síle a svého maxima dosahuje ve dne. Jin nastupuje v poledne a maxima dosahuje v nočních hodinách.

Člověk nikdy neví, co ho v životě potká. Jana Hájková je mladá žena, která se ale nežene jedním dechem za kariérou. Naopak, váží si rodiny a všeho, co je s ní spojené. Před mnoha lety zažívala i ona bolestné rozchody, přestala věřit v sebe i ty ostatní. Co se stalo, že změnila názor? Naučila se zdravě žít, meditovat a protahovat tělo tak, že ji to nabilo novou energií.

Život se skládá z malých radostí

  Pořád jsem čekala na něco velkého, co má v mém životě přijít. Práce mě bavila, přátelé mě měli rádi, ale ta velká láska, o které jsem četla v románech, prostě ne a ne přijít. Moje mysl byla díky tomu dost roztěkaná a velmi těžko jsem se soustředila. Přišlo mi, že ve svém životě víc ztrácím, než dostávám. Dnes už vím, že to bylo neskromné a nemoudré, ale než jsem přišla na to, že život se skládá z malých radostí, musel uběhnout nějaký čas.

Tělo a mysl v rovnováze

  Když už jsem tak často meditovala a hloubala o životě, napadlo mě, že to budu dělat s větší razancí. A tak jsem se začala více zajímat o to, jak mohu dosáhnout s těmito technikami změněného stavu vědomí. Na pořad dne tak přišla jóga a meditační techniky. Jógu lze ale provozovat jen tehdy, když je mysl klidná. A duševní klid může nastat pouze tehdy, když bude tělo, mysl a smysly v rovnováze a nervový systém se uvolní. Vypadá to sice jako hračka, ale člověk na sobě musí hodně pracovat, aby se mu to podařilo. Meditace začíná ve chvíli, kdy zjistíme, že naše nikdy nekončící snaha vlastnit a neustálé touhy po potěšení nemohou být nikdy ukojeny. Ve chvíli, kdy si toto všechno uvědomíme, se naše vnější pátrání obrací do našeho nitra a my jsme se tak přesunuli do oblasti meditace. Je to zvláštní pocit, ale od doby, kdy jsem se to naučila, mi tyto techniky ohromně pomáhají a svůj život jsem konečně vyladila tak, že se cítím šťastná. A myslím, že do budoucna to tak i zůstane.

  Jogurt je mléčný výrobek, při kterém se v mléce po 4–8 hodin nechávají při teplotě asi 40 °C vyvíjet bakterie, které procesem zvaným kysání přemění cukr (laktózu) na kyselinu mléčnou. Pokud se přidají k jogurtu další bakterie či jiné látky (např. vitaminy, stopové prvky či minerály), můžeme hovořit o jogurtu jako o nejrozšířenější funkční potravině na světě. Ve velkém množství pro spotřebitele se ve světě začal jogurt vyrábět teprve na začátku 20. století. Původně se nechával kysat přímo ve skleničkách, ve kterých se později prodával, ale postupem času se kysnutí přesunulo do obrovských nádrží v mlékárnách a do skleniček či kelímků se stáčel již zkysaný produkt. Jogurt působí blahodárně na střevní mikroflóru člověka a je spolu s acidofilním mlékem nejvýznamnější probiotickou potravinou.

  Děláme-li jogurt prvně, je potřeba koupit si na první dávku jeden kvalitní jogurt. Potom jej už není potřeba kupovat, stačí si vždy jeden jogurt z dávky ponechat na zaočkování. Jogurt slouží jako výchozí základ, ze kterého získáme jogurtové bakterie, které svým množením v mléce jogurt vytvoří. Doporučuji selský jogurt, který zraje přímo v kelímku, kde je jistota, že živé bakterie opravdu jsou. Pokud použijete jako základ jogurt nekvalitní, může se také stát, že po vaší snaze získáte jen ohřáté mléko.

Nemáte jogurtovač? Nevadí!

Pakliže jogurtovač nevlastníte (ale je dobré si ho pořídit), uděláte jogurt i bez něj. Stačí, když se budete řídit následujícím receptem.

Domácí jogurt bez jogurtovače: 1 litr mléka, 1 velký kelímek kvalitního bílého jogurtu, skleněná láhev s dobře uzavíratelným víčkem.

Postup:

Mléko nalijte do hrnce a ohřejte na 80 stupňů, potom zchlaďte na 40 stupňů. Přidejte jogurt a promíchejte.
Směs přelijte do velké sklenice s uzavíratelným hrdlem a nechte při pokojové teplotě pracovat. Za 12 hodin můžete dát do lednice a pojídat. Až si pomlsáte a zbude vám poslední dávka jogurtu, použijte ji na další várku. Vytvoříte si tak sériovou výrobu a nebudete muset jogurty dokupovat. A teď už nezbývá nic jiného, než vám popřát dobrou chuť! Není totiž nic lepšího a zdravějšího, než vychlazený domácí jogurt.