Samota je duše v klícce

  Samota se nedá změřit jako teplota. Rafinovaně se maskuje a rozežírá i duši lidí, kteří jsou navenek optimisty. Mnozí se za svoji samotu stydí, což je ale pak ještě horší. Ve střední Evropě trpí neustále samotou více jak 25 procent dospělé populace. Lidí, které trápí samota, je však mnohem víc.

  V každodenních rozhovorech si často pleteme pojmy „být osamělý“ a „pociťovat samotu“. Když člověk hovoří, že žije o samotě, znamená to pouze tolik, že v daném období nemá vedle sebe nikoho, kdo by mu byl oporou. Člověk však může říci, že trpí samotou, pokud ve společnosti lidí, nebo i pokud je úplně sám, má dojem, že je úplně opuštěný a všichni ho přehlížejí. Skutečná samota znamená přerušení duševních vazeb člověka jak se svým okolím, tak se sebou samým. Samota by se dala přirovnat k mladší sestře deprese. Ne každý osamělý člověk trpí depresemi, ovšem každý, koho trápí, je osamělý.

  Nejnebezpečnější formou duševní izolace je chronická samota. Její bezprostřední příčina zpravidla není známá. Ztrácejí se všechny možnosti navazovat a udržovat kontakt s ostatními lidmi. Nejsme schopni být přitažliví, vážit si jiných a bez nedůvěry přijímat pochvalu na naši adresu. Ztrácíme schopnost poskytnout cokoli lidem ze svého okolí. Ti si zase uvědomují, že jim přinášíme víc problémů než radosti a začínají se nám vyhýbat. Člověk se tak ocitá v bludném a začarovaném kruhu. Na ten bychom si ale měli dávat pozor, protože z kruhu, jak je známo, není mnohdy cesta ven. Pokud samotu prožíváme, snažme se alespoň telefonovat se známými, žít na sociálních sítích, kde si můžeme udělat nové známé. Ale pozor – nesmíme si nechat přerůst tento svět „iluze“ přes hlavu. Potřást si rukou s někým, kdo nám je blízký, je daleko lepší, než si dávat jen zrádné „smajlíky“.

Módní trendy Egypta

  Egypťané se moc často neobouvali, ale když už, tak nosili sandály upletené z trávy, rákosí, kůže. Pásky omotané kolem nártu nebo kotníku. Další typ bot byly “žabky”. V Nové říši se rozšířily boty se zdviženou špicí. Make-up je používán také od dob starého Egypta, tedy po tisíce let, a v průběhu svého vývoje se neustále mění. Používala se mazadla a masti pro hydrataci a výživu kůže, která měla zároveň chránit oční víčka před vznikem už tehdy nežádoucích vrásek. Před horkými slunečními paprsky se Egypťané chránili oleji. Ve starém Egyptě se líčily nejen ženy, ale i muži a děti. Make-up byl běžnou součástí každodenního života. Nejvýraznější na obličeji byly oči. Ty se zvýrazňovaly zelenou a černou barvou. Zelená barva se nanášela po celé ploše horního víčka, někdy až ke kořeni nosu. Černidlem se líčily silné oční linky, které rámovaly celé oko a od vnějšího koutku se protahovaly až na spánky. Stejnou barvou se zvýrazňovaly i řasy a obočí, které se stejně jako oční linky táhlo až na spánky. Líčení očí sloužilo zároveň jako ochrana před záněty a podrážděním. Na rty se nanášela rudá barva.
  Egypťané nezapomínali ani na vlasy a nehty, které si barvili pomocí heny, už v té době hojně používané. Znali také tetování. Nošení šperků v Egyptě je datováno už v Před dynastické době. Šperky mohly označovat hodnost, společenský status nebo mít ochranou funkci. Egypťané nosili náhrdelníky, náušnice, nákotníky, náramky a od Střední říše i prsteny. Šperky jednak zdobily, ale byl to i amulet ochrany, který měl dodávat sílu.

Tradice vykuřování

Výroba vonných tyčinek je posvátné umění, které je zmiňováno už ve starých védských textech. Tradice vykuřování a výroba vonných tyčinek například v Japonsku sahá daleko do historie této překrásné země. Po dlouhá staletí byla tato tradice pěstěna jak buddhistickými mnichy, kteří používali vykuřování pro prohloubení meditace a pročištění mysli, tak odborníky pro pěstování a zušlechťování vůní, které potěší smysly člověka. Po celá staletí přiváželi obchodníci po hedvábné stezce vykuřovadla a různé ingredience z dalekých krajin a přispívali tak ke vzniku vytříbených, čistých vůní, které jsou pro japonské vonné tyčinky tolik typické. Výroba vonných tyčinek je v Japonsku nejvyšším uměním, které je praktikováno v duchu nejvyšší pečlivosti, soustředění a zbožnosti.

   Výroba vonných tyčinek je posvátné umění, které je zmiňováno už ve starých védských textech. Kolébkou tohoto umění jsou země Orientu, především Indie, kde se vonné tyčinky už tisíce let pálí při obřadech, modlitbách a meditacích nebo jako oběť bohům. Výroba vonných tyčinek je starodávné umění, zdokonalované generacemi těch nejlepších mistrů.

Krysy používali i k mučení

  Bojovná krysa, která se čínsky vyslovuje Shu, je prvním znamením čínského zvěrokruhu. Na našem území se první krysy vyskytly před zhruba 2 tisíci lety. Jde o velmi inteligentní zvíře a lidem krysa spíše škodila. Stejně jako myši se využívají v laboratořích a mnohdy byly krysy naopak lidmi zneužívány. V Číně a asijských zemích se používaly při mučení. Krysa se nechala deset dní vyhladovět a poté se přiložila na oblast břicha mučeného člověka. Nechtěla-li se ani přesto zakousnout, byla přiklopena teplou mísou, takže jediná možnost úniku byla přes vnitřnosti dané osoby.

  Krysy v temném středověku roznášely morové epidemie a díky tomu, že se středověk s hygienou „moc nepáral“, staly se tyto epidemie pro lidstvo téměř likvidující. Stoky jsou dodnes plné tisíců krys, v některých zemích ale může jejich lov i vynášet. Existují totiž i podniky, kde se krysy vykupují, protože se poté předhazují psům. Lidé pak uzavírají sázky a baví se tím stejně, jako když hledí na býčí zápasy.

  Oproti všemu, co o krysách víme, existují také takové, které se dají snadno ochočit a mohou lidem i pomáhat. Jde hlavně o krysy obrovské, které pocházejí z Afriky. Jsou cvičené a vyhledávají miny, které v Africe zůstaly po občanské válce. Protože jsou lehčí než psi, dokáží minové pole projít bez problémů. Kromě člověka nemají gambijské krysy ve volné přírodě prakticky žádného přirozeného nepřítele. Člověk je ale nevyužívá jen k vyhledávání min, loví je také pro chutné maso a dokonce existují farmy k tomuto účelu. A protože je to zvíře docela velké (váží až tři kilogramy a velikost těla může být bez ocásku i 40 cm), budou v chudých afrických zemích vyhledávanou potravinou i v budoucnu. Mezi oblíbené thajské pokrmy ostatně patří i grilované polní krysy, jako příloha se servíruje rýže. Tam si ale pochutnávají i na husté omáčce z moučných červů, která se zapíjí netopýří krví. Tyto delikatesy ovšem našinec nemusí, protože mu jako afrodiziakum postačí obyčejný celer. Největším druhem krysy přesto není krysa gambijská, ale krysa rýžová, která je z Filipín. Ta může měřit i osmdesát centimetrů bez ocasu.

    I když se zdá, že krysa sežere, na co přijde, není to tak úplně pravda. Krysy jsou téměř výhradními vegetariány, teprve v případě, že mají nedostatek potravy, pustí se i do masa. Potkani jsou ale všežravci. V posledních dobách dochází k vytlačování krys ze strany potkanů. Krysy, stejně jako koně, neumí zvracet. A jak potkana od krysy rozeznat, když nám přijdou natolik podobní? Potkan má kratší ocas, než je jeho tělo, u krysy je to naopak. Potkan má spíše tupý čenich, krysa ho má špičatý.

  Vzhledem k tomu, že se krysy využívají i v laboratořích, mohou být pro lidstvo i nadějí. Díky nim už například víme, že geneticky modifikované potraviny škodí zdraví, že může vést perlivá voda k nabírání kil a dokonce i k tomu, že sex rozmnožuje mozkové buňky. Jsme si ale jisti, že už se nikdy nevyskytne další epidemie, díky které by lidstvu hrozilo vyhynutí? To už nám krysy neřeknou a je možné, že díky jejich inteligenci a tomu, jak se chováme k živým tvorům, to ani nikdy neprozradí.

Sedm let neštěstí

Sedm let neštěstí – předpověď pro člověka, co rozbije zrcadlo, pochází ze staré římské legendy. Římané věřili, že každé zrcadlo má schopnost pohltit kus duše jeho majitele. Když ho člověk rozbil, jeho duše zůstala uvězněna uvnitř a dokázala se obnovit až po sedmi letech. Za rozbití se považuje i zrcadlo prasklé nebo vysypané z rámu.

  Nikdy byste neměli kupovat starožitné zrcadlo, které má na zadní straně rámu vyraženou značku Louis Arpo 1743. Takového zrcadla byste se neměli ani dotýkat, protože jde o velmi nebezpečný předmět, který zabil už skoro čtyřicet lidí. Pamatujte si také, že zrcadlo by mělo vždy přesně odrážet svět naproti sobě, jinak může způsobovat psychickou labilitu a neurózu. Pozor také na zrcadlo prokleté komorné na Pernštejně, pokud byste zrovna tam zavítali. Kdo se prý do něj podívá, do měsíce zoškliví. Naopak v zámku Libochovice je dodnes umístěné zrcadlo, které má navracet mládí. Kouzlo ale působí jen do doby, než se uvidíte v jiném zrcadle.

  Prokletí některých zrcadel může být dlouho anonymní. Nikdy totiž u starších zrcadel nevíte, kdo je vlastnil a jaká duše je s nimi spjata. Jsou stejně tajemné, jako celá naše minulost.

Ke kráse patří očista těla

Udržet si zdraví je důležitý úkol každého z nás. Máme bohužel mnoho nezdravých zlozvyků a návyků, které vedou postupně k oslabení organismu a snížení imunity. V takovém případě nás navštíví i různé choroby.  Práce vedoucí k očistě těla by měla být soustavná a pravidelná, protože špatné vlivy jsou jinak trvalé. Bylinky jsou velcí pomocníci a o tom, co všechno dokážou, by mnoho lidí mohlo vyprávět.

Význam očisty těla

  Hippokrates kdysi napsal, že člověk se rodí zdráv a všechny nemoci do něj vcházejí s jídlem. Žádné viry ani bakterie nemohou proniknout do zdravého organismu. Mladý a zdravý člověk má dostatek ochranných látek i energie, aby se sám od všech škodlivin očistil. S věkem vázne spolupráce našich žláz a orgánů, což je příčinou nemocí. Únava organismu pramenící ze špatné činnosti žaludku a střev vede ke znečištění krve. V cévách se ukládají odpadní látky, vápník a cholesterol z nich dělají neprůhledné trubice. V kloubech se hromadí vápenaté soli. Jsou ale byliny, které byly vždy uznávány jako čistící. Ke zvlášť významným v tomto směru patří tinktury z pupenů rostlin. Nejvíce využívané jsou bříza, jasan, buk, ale i ostatní uzdravují a zároveň orgány čistí. Zkuste si občas udělat bylinnou kúru a možná, že spousta vašich zdravotních potíží jednoduše zmizí.

Rady pro zdraví

Nachlazení se projevuje kašlem a rýmou

  Není snad u nás nikoho, komu by se nachlazení úplně vyhnulo. Kašel, rýma, to všechno nám znepříjemňuje život jak v zimě, tak v létě. V letním období k nachlazení pomáhá zvláště klimatizace. Sahat po antibiotikech v takovém případě nemusíme, léčit se ale musíme začít co nejdříve. Nejlépe zabírá křenová šťáva. Očištěný křen se pokrájí na drobná kolečka (může se i nastrouhat) a dáme na nekovové síto, které položíme na hrneček. Křen bohatě zasypeme cukrem. Po třiceti minutách pustí šťávu, která se užívá 3krát denně. Na podzim a v zimě bychom měli tělu dodávat více zinku, protože pokud ho máme v těle nedostatek, snáze podléháme díky oslabenému imunitnímu systému právě nachlazení.

Nejúčinnější na nachlazení je inhalace

  Mnohdy se nám do inhalace nechce, přesto je inhalace nejúčinnějším prostředkem, jak s nachlazením bojovat. Stačí vzít hrstku sušeného heřmánku, který přelijeme vařící vodou, přes hlavu přehodíme osušku, nakloníme se nad hrnec a vdechujeme páry. Po každé inhalaci by měl člověk zůstat ještě třicet minut v teple. Pokud doma heřmánek nemáme, můžeme použít i obyčejnou sůl.

Bolí vás z nachlazení hlava?

  Dutiny jsou při nachlazení většinou zduřelé, proto nám i hlava třeští a bolí. Stačí ale do teplé vody nakapat mátový olej, citron, nebo eukalyptový olejíček. Do směsi namočíme kapesník, položíme na čelo a překryjeme teplým ručníkem.

Na první příznaky pomůže zázvor

  Při prvních příznacích nachlazení si připravíme zázvorový čaj. Povaříme několik plátků čerstvého kořene zázvoru, slijeme, osladíme medem a ihned vypijeme. Zázvor dobře likviduje bakterie, ale pozor, nesmí se to s ním přehánět, jinak by nás mohl rozbolet žaludek.